Vestibulární hypersenzitivita

Milí čtenáři, vítejte u nového článku o další z poruch zpracování smyslových vjemů. V jednom z předchozích článků s názvem Smyly jsme si vysvětlili, že ve skutečnosti disponujeme 7 základními smysly namísto 5. Také jsme poukázali na jeden z nich, vestibulární systém. Ten se nachází ve vnitřním uchu a umožňuje nám vnímat pozici hlavy, rovnováhu a pohyb. Také díky němu dovedeme patřičně měnit pozici našeho těla v gravitačním poli. Pokud náš mozek nezpracovává informace z vestibulárního smyslu správně, můžeme trpět vestibulární hypersenzitivitou, poruchou, o které si budeme dnes společně povídat.

Nejprve si představme základní symptomy, které ji charakterizují.

Máme-li tuto odchylku, pak jsme jednoduše nadměrně citliví vůči výše zmíněnému pohybu, pocitu rovnováhy a pozici v gravitačním poli. To se následně projevuje mnoha příznaky. Často se můžeme cítit doslova přehlceni pohybem. Proto preferujeme klidné aktivity, pohybujeme se pomalu a s rozvahou a vyhýbáme se rizikům. Můžeme se děsit pádu, a to i v případě, kdy bezprostředně nehrozí, zvláště pak na nerovných površích. Obvykle nemáme rádi výtahy a jezdící schody. Můžeme se na nich cítit nejistí, nebo se nám dělá špatně z jejich pohybu. Někdy pociťujeme neklid a nestabilitu při chůzi do schodů a ze schodů, proto se často přidržujeme zábradlí. Někdy nás taktéž děsí výšky nebo se vehementně vyhýbáme rychlým a točivým pohybům. Během takových aktivit, jako je plavba na lodi nebo jízda autem, se nám může udělat velmi snadno špatně. Ostatním lidem se pak jevíme jako nemotorní nebo nestabilní v chůzi. Pokud do nás někdo narazí nebo nás postrčí, jsme obvykle velmi vyděšení. Činí nám jisté potíže naučit se jezdit na kole nebo udržet balanc při stoji na jedné noze či při skákání. Tyto činnosti nám mohou připadat taktéž nepříjemné až děsivé. Jako děti většinou nemáme zrovna v oblibě, houpačky, skluzavky či kolotoče. Naopak se nám z nich často dělá zle. Nevyhovují nám aktivity, kdy je nutno udržet rovnováhu. Nakonec taktéž nesneseme být otočeni hlavou dolů.

Právě jsme si tedy představili hlavní znaky vestibulární hypersenzitivity. Poznali jste se v některých z nich? Pokud ano, pak zřejmě disponujete touto poruchou. Teď je čas na to ukázat si, jaké kompenzační strategie můžeme využít, abychom se v tomto světě cítili pohodlněji. Pokusme si pomalu zvykat na pohyb. Například se točme na židli, abychom uvykly odpovídajícím senzorickým stimulům nebo choďme často na procházky a sami si stanovme tempo chůze. Postupně se taktéž učme udržet balanc jednoduchými cviky. Aktivitám, které nám dělají velmi zle, se potom klidně vyhněme. Dělá-li se nám velmi špatně při jízdě autem nebo jiným dopravním prostředkem, můžeme si k pocitu pohody dopomoct příslušným lékem jako je například Kinedryl.

Sama si nejsem na 100% jistá, zda touto poruchou trpím nebo ne. Přestože na mě sedí některé symptomy, přikláním se k názoru, že jsou způsobeny něčím jiným, například dyspraxií, a vestibulární hypersenzitivitu spíše nemám. Pokud jste však zasaženi právě touto odchylkou, neváhejte využít všechny myslitelné kompenzační strategie!

Myslíte si, že by na vás tato porucha mohla sedět? Znáte někoho dalšího, kdo by ji mohl mít? Chtěli byste zodpovědět některé otázky? Napište nám do komentářů. Jsme tu pro vás!