Smysly

Každý den vnímáme svět kolem sebe. Proč tomu tak vlastně je? Jsme přece vybaveni řadou smyslů, které nám umožňují prakticky neustále zachycovat okolní realitu. Všichni jistě dobře známe pět základních smyslů, totiž zrak sluch, hmat, čich a chuť. Málokdo však ví, že ve skutečnosti disponujeme více než dvaceti smysly a oněch smyslů základních není 5, ale 7.

Ptáte se, kde se bere přes dvacet smyslů? Podívejme se zblízka třeba na hmat. Pod tímto slovem se skrývá vnímání doteku, bolesti, tepla, chladu, tlaku či šimrání. Za každý vnímaný vjem potom zodpovídají rozlišné buňky. Spíše než jeden smysl, hmat, máme tedy rovnou 6 samostatných smyslů. Stejně tak se například chuť vlastně rozpadá na slanou, sladkou, hořkou, kyselou a méně známou umami, tedy pět smyslů. Zrak můžeme rozdělit na barevné vidění, zprostředkované buňkami nesoucími název čípky a černobílé vidění, kterého využíváme v noci, umožněném jinými buňkami, tyčinkami. Pouze čich a sluch se dále dělit nedají.

Jak jsme si však řekli na začátku, nemáme 5 základních smyslů, nýbrž 7. Dalšími dvěma jsou smysl proprioceptivní a vestibulární. První ze dvou zmíněných má své receptory rozmístěné ve svalech, kloubech a kostech.  Umožňuje nám poznat, kde se nachází jednotlivé části našeho těla, aniž bychom se podívali. Dovolí nám kupříkladu dotknout se nosu se zavřeným očima. Vestibulární systém, umístěný ve vnitřním uchu, určuje polohu hlavy a vnímání rovnováhy a pohybu. Konkrétně zodpovídá za cítění směru a rychlosti pohybu, stejně tak jako za to, že dokážeme stát vzpřímeně v gravitačním poli. Navíc by se dal opět rozdělit na 3 "podsymysly", do takových podrobností ovšem není momentálně potřeba zabíhat

Dále máme takzvané interoreceptory, smysly, které vyhodnocují zprávy z nitra našich vlastních těl. Udávají, zda máme žízeň, hlad, plný močový měchýř nebo potřebu vylučovat stolici. Taky podávají mozku informace o vnitřní teplotě našeho těla, srdečním rytmu a rytmu dechu.

Nakonec také disponujeme několika bizardními smysly, jako je třeba chronocepce, která zodpovídá za vnímání času, nebo magnetorecepce, která nám umožňuje cítit magnetické pole. Tento smysl je plně rozvinut u některých ptáků, kteří díky němu dovedou poznat sever a jih. V jisté zakrnělé podobě se však vyskytuje i u lidí.

Proč o tom ovšem píšu? Odpověď je jednoduchá. Existuje jistá, relativně častá, porucha, sensory processing disorder, do češtiny přeloženo jako porucha zpracování smyslových vjemů, zkráceně SPD. Může postihnout každý z výše zmíněných smyslů, nabývá tedy mnoha podob. Po dobu dalších dvou až tří týdnů budeme postupně onu poruchu poznávat, přestože se nejedná o čistě duševní odchylku či nemoc, nýbrž spíše poruchu příbuznou a pokročíme tak o skok dál v našem poznání.

  Našich 7 smyslů.