Hmatová hyposenzitivita

Hmatová hyposenzitivita je porucha patřící do skupiny poruch zpracování smyslových vjemů. Způsobuje pak, že jsme nedostatečně citlivý vůči dotekům, bolesti, tlaku, teplu, zimě a lechtání. Přitom máme všechny receptory v kůži v naprostém pořádku. Problém tkví v tom, jak náš mozek zpracovává vjemy právě z těchto receptorů.

Vypišme si nejdůležitější příznaky této odchylky, abychom ji tak lépe pochopili.

Nejdříve ze všeho je nutno zopakovat, že zkrátka nejsme dostatečně citlivý vůči hmatovým vjemům, což může způsobovat mnoho problémů. Neustále se musíme vypořádávat s pocitem, že se nám nedostává dostatečného množství hmatové stimulace. Proto se stále dotýkáme věcí kolem sebe, obzvláště pak těch drsných nebo naopak velmi měkkých. Milujeme polibky a objetí. Jako děti, někdy i jako dospělí, pořád objímáme lidi kolem sebe, a to většinou velmi pevně. Protože jsme vůči dotekům hyposenzitivní, někdy ani nezaregistrujeme, když na nás někdo šáhne. Také si často neuvědomíme, že máme špinavé ruce nebo jinou část těla a nejdeme se tak umýt. Zbožňujeme vibrace a rádi nosíme těsné oblečení, abychom na kůži neustále něco cítili. Jako malé děti si velmi často strkáme věci do pusy. Také s oblibou jíme jídla s výraznou texturou.

Všechny výše zmíněné symptomy jsou platné, pokud trpíme hyposenzitivitou vůči doteku. Pokud jsme navíc nedostatečně citliví vzhledem k bolesti, je dost dobře možné, že nevnímáme bolest vůbec nebo jen velmi omezeně. Nemusíme si uvědomit, když do něčeho vrazíme, nebo když se například omylem řízneme. V některých případech se můžeme úmyslně zraňovat, abychom cítili alespoň něco, kupříkladu se štípat. Jako děti někdy můžeme dokonce bušit hlavou do zdi. Také se nám stane, že neúmyslně zraňíme ostatní děti během hry, protože netušíme, co je bolestivé a co ne.

Můžeme být taktéž měně citlivý vůči šimrání. Nejsme pak vůbec nebo téměř vůbec lechtiví. Pokud jsem hyposenzitivní vzhledem k teplu, nikdy se mám nezdá, že by bylo horko, a to ani v nejparnějších dnech. Často si proto navlékáme svetry a bundy. Můžeme být též necitlivý vůči zimě. To nám potom nikdy není chladno, ani když je venku pod nulou. Stále nosíme krátké rukávy a chodíme v šortkách.

Poznali jste se v některém z výše vypsaných symptomů? Pokud ano, nejspíše trpíte hmatovou hyposenzitivitou. Tato odchylka nám může způsobovat mnoho problémů a vekou nepohodu. Někdy se stává dokonce nebezpečnou, necítíme-li ani trochu bolest. Hrozí totiž nebezpečí, že se zraníme a ani si nevšimneme. Proto je důležité naučit se, jak s touto poruchou pracovat. Vždy si kupujme obtáhlé oblečení a poskytněme tak naší kůži neustálou stimulaci. Můžeme si také zakoupit nebo vyrobit senzorické hračky, kterých se pak dotýkáme, abychom cítili něco příjemného. Také existuje možnost obstarat si těžkou deku, která nám dodává pocit tlaku i bezpečí. Pokud jsme hyposenzitivní vůči bolesti, naučme se, co nás může zranit a co je naopak bezpečné. Trpíme-li hyposenzitivitou vůči teplu nebo zimě, upravme si oblečení podle svých senzorických potřeb. Nebojme se využít jakoukoli strategii, která přijde na naši mysl!

S naší poruchou nemám téměř žádné osobní zkušenosti. Naopak, na dotek, bolest a tlak jsem hypersenzitivní. Po užívání antidepresiva s obchodním názvem Zoloft jsem však přestala téměř úplně cítit bolest. Měla jsem pak obrovskou potřebu si ublížit. Rozumím proto, jak může být tato porucha nepříjemná a nebezpečná. Vždy použijme cokoli, abychom se v tomto světě cítili příjemněji.

Myslíte si, že disponujete právě touto odchylkou? Čím přesně trpíte? Máte nějaké otázky? Napište nám do komentářů. Jsme tu pro vás!