Barva uvnitř

Zdravím, jen bych vás chtěla upozornit, že u pár příspěvků máme zajímavé komentáře. Jestli máte zájem, najdete je například u těchto příspěvků: Já sebevrah ;  Čichová hypersenzitivita ; Vizuální hyposenzitivita ; Sebevražda ; Psychopat, pedofil... Jsou to zlí lidé? ; Diagnóza . A zároveň bych vás tímto chtěla povzbudit, abyste přispěli svými názory, postřehy, příběhy,... Vždyť k tomu je internet super - můžete svobodně a hlavně anonymně vyjádřit svůj názor. Moc děkujeme prvním odvážlivcům, moc to pro nás znamená! Jinak, co se týče minulého článku, ráda bych se od vás dozvěděla, jestli vás nějaké z těch navrhovaných témat zaujalo, a pokud ano, o které byste měli zájem jako první? Napište do komentářů nebo hlasujte na facebooku! :)

Poděkování Milí čtenáři, nejdříve bych vám chtěla poděkovat za to, že navštěvujete naši stránku a vůbec se zajímáte o téma psychických nemocí, poruch a odchylek. Ať je váš důvod jakýkoli, jsem přesvědčená, že čím více lidí se o těchto věcech dozví, a čím více se o tom bude mluvit, tím se to bude čím dál více považovat za "normální" nemoci či handicapy, a ne za něco divného, nepochopitelného nebo dokonce tajemného a mystického. Takže vám mockrát děkuji jménem celého našeho blogu! Oznámení Jako druhou věc bych vám chtěla s jistou lítostí oznámit, že Monča, spoluautorka a má kamarádka, která pro vás píše krásné lehce odborné příspěvky, je momentálně v psychiatrické klinice, kde se jí snaží pomoci s jejími zhoršujícími se symptomy její nemoci. Má tam jen krátkou omezenou dobu, kdy může používat přístroje a příliš krátkou na to, aby stihla psát články. Z toho důvodu teď nejspíš nebude moci nějakou dobu vydávat články. Moc jí přeji, aby se její stav zlepšil a aby mohla začí

Milí čtenáři, vítejte u nového článku o další z  poruch zpracování smyslových vjemů . V jednom z předchozích článků s názvem Smyly jsme si vysvětlili, že ve skutečnosti disponujeme 7 základními smysly namísto 5. Také jsme poukázali na jeden z nich, vestibulární systém . Ten se nachází ve vnitřním uchu a umožňuje nám vnímat pozici hlavy, rovnováhu a pohyb. Také díky němu dovedeme patřičně měnit pozici našeho těla v gravitačním poli. Pokud náš mozek nezpracovává informace z vestibulárního smyslu správně, můžeme trpět vestibulární hypersenzitivitou , poruchou, o které si budeme dnes společně povídat. Nejprve si představme základní symptomy, které ji charakterizují. Máme-li tuto odchylku, pak jsme jednoduše nadměrně citliví vůči výše zmíněnému pohybu , pocitu rovnováhy a pozici v gravitačním poli . To se následně projevuje mnoha příznaky. Často se můžeme cítit doslova přehlceni pohybem. Proto preferujeme klidné aktivity, pohybujeme se pomalu a s rozvahou a vyhýbáme se rizikům. Mů

Chuťová hyposenzitivita je jednou z forem poruchy zpracování smyslových vjemů . Způsobuje, že jsme nedostatečně citlivý vůči chutím. V našem mozku zkrátka a dobře dochází k chybnému vyhodnocení, roztřídění a zpracování informací z chuťových buněk. Právě na to pak navazuje množství problémů, s kterými se za chvíli společně seznámíme. Pojďme se tedy vrhnout do popisu příznaků, které tuto poruchu doprovázejí. Hlavním příznakem jako takovým je zkrátka fakt, že jsme málo citliví vůči chuťovým stimulům . Proto nás neustále pronásleduje pocit, že jsou všechny chutě příliš nevýrazné. Volíme-li si jídlo, pak obvykle vybíráme takové, které má velmi ostrou chuť, je tedy velice slané, kyselé, sladké nebo hořké. Také máme neustále tendenci si donekonečna kořenit či přisolovat potravu. Většinou jsme schopni sníst úplně všechno. Nemáme jídla, která by nám vyloženě nechutnali, nebo jich je jen velmi omezený počet. Taktéž se nám obvykle nedělá z žádných potravin špatně. Pouze cítíme potřebu p

Všechny vás vítám u nového článku! Dnes si společně přestavíme další poruchu zpracování smyslových vjemů , chuťovou hypersenzitivitu . Jedná se zkrátka a dobře o takovou odchylku, kdy jsme nadměrně citlivý vůči chuťovým vjemům. Náš mozek potom zpracovává signály vyslané z chuťových buněk v našich ústech jiným způsobem, než je tomu u běžné populace. Díky tomu vyhodnotíme normální chuťový podnět jako velmi výrazný a důležitý. Pojďme se společně podívat na hlavní symptomy této poruchy, abychom si v celé věci udělali jasno. Nejdříve ze všeho je třeba zdůraznit, že jsme jednoduše přecitlivělí vůči chuti . Z toho pak vyplývají následující příznaky. Často jsme velmi vybíraví v jídle, protože nesneseme silné hořké, slané, sladké nebo kyselé chuťové vjemy. Naopak preferujeme jídla s neutrální (nebo téměř neutrální) chutí. Stejně tak je tomu u nejrůznějších nápojů.  Můžeme odmítat olíznout poštovní známku nebo obálku, protože nám vadí chuťový vjem, který poskytují. Také nám může být vý

Čichová hyposenzitivita je jednou z forem poruchy zpracování smyslových vjemů , konkrétně pak tou ovlivňující naše vnímání pachů . Pokud jí trpíme, náš mozek nedokáže správně zpracovat a roztřídit čichové vjemy, které do něj přichází. Pojďme se nyní společně podívat na základní symptomy této odchylky. Jsme-li hyposenzitivní vůči čichu, pak zkrátka a dobře nevnímáme nejrůznější vůně tak moc, jak bychom měli . Může se stát, že si vůbec nevšimneme pachů, které jsou pro ostatní velmi nepříjemné. Obecně pak máme problém rozlišit, co voní libě a co naopak páchne. To často vede k tomu, že nepoznáme zkažené jídlo podle jeho zápachu. Musíme si tedy dávat velký pozor, abychom něco zkaženého nesnědli. Je také potřeba si uvědomit, že jako lidé s čichovou hyposenzitvitou, neustále žijeme v pocitu, že se nám nedostává dostatečného množství čichových stimulů. Proto máme tendenci neustále čichat k věcem kolem sebe, obzvláště jako děti. Seznamujeme-li se s novými lidmi, můžeme se rozhodovat z

Dnes se společně podíváme na další poruchu zpracování smyslových vjemů , tentokrát na čichovou hypersenzitivitu . Tato odchylka ovlivňuje naše vnímání pachů. Zkrátka a dobře jsem přespříliš citlivý vůči nejrůznějším čichovým stimulům, neboť náš mozek nedokáže správně zpracovat právě ony čichové vjemy. Podívejme se společně na hlavní symptomy této poruchy, abychom si tak celou věc ujasnili. Nutno znovu zdůraznit, že jsme zkrátka nepřiměřeně moc citlivý vůči pachům . Svět kolem nás se nám jeví jako místo plné nejrůznějších prapodivných vůní, které nám způsobují smyslové přesycení. Pachy nám mohou činit značný diskomfort. Dokonce se kvůli nim často vyhýbáme určitým místům, například veřejné dopravě nebo restauracím. Zpravidla registrujeme takové pachy, kterých si nikdo jiný ani nevšimne. Z určitých vůní nám může být dokonce fyzicky špatně, například ze silných parfémů nebo určitých jídel. Potom můžeme odmítat jídla s tímto nepříjemným zápachem. Obecně nám pak dělají zle pachy př

Hmatová hyposenzitivita je porucha patřící do skupiny poruch zpracování smyslových vjemů . Způsobuje pak, že jsme nedostatečně citlivý vůči dotekům , bolesti , tlaku , teplu , zimě a lechtání . Přitom máme všechny receptory v kůži v naprostém pořádku. Problém tkví v tom, jak náš mozek zpracovává vjemy právě z těchto receptorů. Vypišme si nejdůležitější příznaky této odchylky, abychom ji tak lépe pochopili. Nejdříve ze všeho je nutno zopakovat, že zkrátka nejsme dostatečně citlivý vůči hmatovým vjemům, což může způsobovat mnoho problémů. Neustále se musíme vypořádávat s pocitem, že se nám nedostává dostatečného množství hmatové stimulace. Proto se stále dotýkáme věcí kolem sebe, obzvláště pak těch drsných nebo naopak velmi měkkých. Milujeme polibky a objetí. Jako děti, někdy i jako dospělí, pořád objímáme lidi kolem sebe, a to většinou velmi pevně. Protože jsme vůči dotekům hyposenzitivní, někdy ani nezaregistrujeme, když na nás někdo šáhne. Také si často neuvědomíme, že mám

Milí čtenáři, dnes se společně podíváme na hmatovou hypersenzitivitu , tedy na jednu z  poruch zpracování smyslových vjemů , konkrétně pak na tu ovlivňující naše vnímání doteku, tlaku, bolesti, tepla, zimy a šimrání. Představme si hlavní symptomy, abychom celé poruše lépe porozuměli. Prvním a nejdůležitějším příznakem je zkrátka a dobře fakt, že jsme nadměrně citliví na hmatové vjemy. V jednom z předešlých článků nazvaném Smysly jsme si ukázali, že termín hmat v sobě ve skutečnosti zahrnuje 6 samostatných smyslů, konkrétně pak vnímání tlaku , bolesti , doteku , tepla , zimy a šimravého pocitu . Můžeme být hypersenzitivní vůči jednomu z těchto rozdělených smyslů nebo taktéž vůči všem. Je také možné, že jsme nadměrně citliví vzhedem kupříkladu doteku, ale zároveň nedostatečně citlivý vůči bolesti. Existuje mnoho podob, kterých může hmatová hypersenzitivita nabývat. Pojďme se podívat na konkrétní symptomy, které se mohou objevit, jsme-li přehnaně citlivý na určitou složku h

Centrální porucha zpracování zvukových vjemů , zkráceně CAPD z anglického central auditory processing disorder je porucha zpracování smyslových vjemů , která ovlivňuje náš sluch, konkrétně pak komunikaci mezi ušima a mozkem. Náš mozek není schopen správně zpracovat, roztřídit, vyhodnotit a přiřadit prioritu zvukovým vjemům z našeho prostředí. To nám může způsobovat nejrůznější problémy, které se mohou lišit co do intenzity u různých lidí. V některé dny jsou taktéž větší, než v dny jiné. Podívejme se společně na základní symptomy, které můžeme zažívat. Zjednodušeně řečeno, máme problém rozlišit zvuky od sebe nebo vytáhnout konkrétní zvuk mezi zvuky ostatními. Obvykle je nejvíce narušena schopnost porozumět mluvené řeči . Často nám činí potíže zachytit hlas nebo jiný zvuk v hlučném prostředí. Někdy nejsme schopni porozumět mluvené řeči nebo je naše schopnost výrazně snížena, a to zvláště v případech, je-li někde poblíž zapnutá hudba, nacházíme-li se uprostřed hlučného města,

Drazí čtenáři, vítejte u dalšího článku zaměřeného na poruchy zpracování smyslových vjemů . Dnes se společně podíváme na sluchovou hyposenzitivitu , tedy poruchu způsobující, že jsem méně citlivý na zvukové stimuly. Naše uši jako takové jsou přitom v pořádku. Celý problém tví jen a pouze v mozku, stejně tak jako u všech ostatních poruch z naší skupiny. Podívejme se na příznaky této odchylky, abychom celé věci lépe porozuměli. Pokud jsme sluchově hyposenzitivní, jsme zkrátka a dobře nedostatečně citlivý vůči zvukovým vjemům . To se potom projevuje mnoha způsoby. Svět kolem nás se nám jeví jako příliš tichý a nevýrazný. Zkrátka nám neposkytuje tolik smyslové stimulace, kolik bychom potřebovali. Proto rádi posloucháme hlasitou hudbu nebo si užíváme nahlas puštěnou televizi. Často také pracujeme velmi hlučně a mluvíme hlasitě, obzvláště pak jako děti. Můžeme také všemožnými způsoby vydávat různé příjemné zvuky, které alespoň částečně uspokojují naše smysly. Protože jsme se narodil

Dnes budeme mluvit o sluchové hypersenzitivitě , tedy o další poruše spadající do naší skupiny poruch zpracovánísmyslových vjemů . Tato odchylka je dána tím, jak náš mozek zpracovává zvukové vjemy, nesouvisí tedy s kvalitou sluchu jako takového. Jednoduše řečeno pak způsobuje, že jsme přehnaně citlivý vůči zvukům z okolí. Pojďme se společně podívat se na hlavní symptomy této poruchy. Nejhlavnějším znakem je samotný fakt, že jsme zkrátka a dobře přecitlivělí na nejrůznější zvuky . To nám může způsobovat velké problémy, neboť nás každičký zvuk mnohdy doslova bolí. Záměrně se vyhýbáme hlučným místům, kinům, koncertům nebo diskotékám, protože se jednoduše nedovedeme vyrovnat s hlukem zde přítomným. Rozptylují nás zvuky, které ostatní ani nezaznamenají, jako je hučení elektrospotřebičů či světel nebo tikání hodin na zdi. Náhlé hlasité zvuky nás můžou rozrušit, vylekat nebo přímo bolet. Také máme sadu zvuků, které zkrátka nemůžeme vystát, jako je například štěkání psa, splachování z

V předcházejících článcích jsme společně probrali vizuální hypersenzitivitu a hyposenzitivitu , tedy 2 typy poruchy zpracování smyslových vjemů . Dnes se zaměříme na poslední ze stejné skupiny poruch, která má co s dočiněním se zrakem, na centrální poruchu zpracování vizuálních vjemů , zkráceně CVPD z anglického central visual procession disorder. Ona výše zmíněná porucha  je velmi komplexního charakteru a často ovlivňuje učení. Pokud netrpíte žádnou ze specifických poruch učení, a přesto jste zažívali nebo zažíváte ve škole výrazné problémy, je dost možné, že máte právě CVPD. V případě, že disponujeme touto odchylkou, náš mozek chybně zpracovává zrakové vjemy, přičemž dochází k nesprávnému zpracování na mnoha úrovních. Můžeme mít proto problémy v množství různých oblastí. Například nám může činit potíže rozpoznávat tvary, určovat vzdálenosti, nebo si neplést pořadí věcí. Nutno podotknout, že náš zrak jako takový narušený není, porucha spočívá pouze v špatném vyhodnocování i

Dostáváme se k novému článku, kde si společně popíšeme, jak vypadá další z   poruch zpracování smyslových   vjemů ,  vizuální hyposenzitivitu . Jedná se o odchylku, kdy jsme nedostatečně citlivý vůči světlu a/nebo barvám. To vůbec neznamená, že bychom měli špatný zrak. Celá porucha tkví pouze v tom, že náš mozek chybně zpracovává vizuální vjemy, stejně tak, jak tomu bylo u vizuální hypersenzitivy , jen trochu opačným způsobem. Podívejme se na nejběžnější symptomy, které naši poruchu charakterizují. Hlavním symptomem je fakt, že jsme nedostatečně citliví vůči světlu a/nebo barvám . Objekty se nám zdají tmavší, než skutečně jsou, a barvy se jeví jako mnohem méně jasné, než jsou v realitě. Můžeme mít celý život zvláštní pocit, že žijeme v zšeřelém světě. Občas máme problém rozpoznat, kde končí jeden objekt a začíná druhý. Náš zrak může být rozmazaný, a to buď na periferiích, nebo v centrálním poli našeho oka. Často se díváme do jasných světel, abychom tak tělu dodaly potřebné

Vizuální hypersenzitivita je jednou z mnoha odchylek patřících mezi poruchy zpracování smyslových vjemů Postihuje pak konkrétně zpracování vjemů vizuálních, kdy je člověk přespříliš citlivý právě na ně. Na tomto místě bychom měli poznamenat, že naše porucha nemá co dělat s kvalitou zraku jako takového. Nejedná se prostě o lepší zrak. Naopak, problém se v tomto případě nachází v mozku, přesněji pak v interpretaci vizuálních podnětů, které do něj přicházejí. Pokud trpíme vizuální hypersenzitivitou, můžou se u nás objevit následující symptomy. Hlavním příznakem je přecitlivělost vůči jasným světlům a/nebo barvám , Pokud opravdu disponujeme touto odchylkou, světla nebo jisté barvy nám způsobují téměř fyzickou bolest. Díky tomu si často mneme nebo zakrýváme oči, máme je červené či vodnaté, mžouráme nebo nás dokonce bolí hlava z jasných světel či ostrých barev. Ona bolest hlavy může být způsobena také čtením, prací na počítači či sledováním televize. Velké problémy nám taktéž čas

Smysly používáme nepřetržitě každý den. Jejich existence je potom naprosto klíčová pro naše životy, neboť nám umožňují vnímat realitu kolem sebe. V minulém článku jsme si ukázali, jakými smysly vlastně disponujeme. Nakonec jsme se taktéž zmínili o jisté poruše, která smyslové vnímání ovlivňuje. Jedná se o poruchu zpracování smyslových vjemů . V českém prostředí není téměř vůbec známa, proto považuji za důležité psát právě o ní. Někdy ji budu nazývat zkráceně, SPD , z anglických slov sensory processoíng disorder. Poté, co smyslové repeceptory zachytí určitou zprávu, třeba o vůni jídla, putuje tato informace do mozku, kde se vyhodnotí a zpracuje. Pokud je s námi vše v naprostém pořádku, mozek nám nedovolí vnímat všechno kolem sebe, nýbrž pouze důležité věci, které jsou pro náš život klíčové. Lidé s porochou zpracování smyslových vjemů mají v centrální nervové soustavě zmatek způsobený faktem, že jejich nervový systém nedovede správně regulovat a interpretovat informace p

Před nedávnem jsem sem přidala můj vlastnoručně nakreslený obrázek, kterým jsem vám chtěla trochu přiblížit, jak jsem se cítila v mých nejhorších chvílích. Ale jak se doopravdy cítí člověk, který uvažuje o sebevraždě? Pro ty co to nikdy nezažili to je jistě hodně těžké pochopit. Zkusím vám trochu popsat jak jsem se cítila já... Víte, před tím vším jsem sama přemýšlela, jak je možné, že někdo třeba jen může zvažovat něco takového... A i teď, když jsem si to zažila, pořád ještě žasnu nad tím, jak je lidská mysl zvláštní... Jsi hrozná, jsi tak strašně sobecká... Jak se můžeš takhle chovat? Copak ti nezáleží na nikom jiném než na sobě? Jsi nemožná, ani se nezvládneš naučit na test. Všem jen ubližuješ! Jsi líná, ošklivá, tlustá, sobecká, otravná, dětinská.... Tady jsem vypsala jen pár příkladů mého "vnitřního kritika". Řeknete si - to není tak hrozné, ne? Tohle si taky často říkám... Ano, možná si to občas říkáte. Ale představte si, že by vám to v hlavě znělo pořá

Každý den vnímáme svět kolem sebe. Proč tomu tak vlastně je? Jsme přece vybaveni řadou smyslů , které nám umožňují prakticky neustále zachycovat okolní realitu. Všichni jistě dobře známe pět základních smyslů, totiž zrak sluch, hmat, čich a chuť. Málokdo však ví, že ve skutečnosti disponujeme více než dvaceti smysly a oněch smyslů základních není 5, ale 7 . Ptáte se, kde se bere přes dvacet smyslů? Podívejme se zblízka třeba na hmat . Pod tímto slovem se skrývá vnímání doteku, bolesti, tepla, chladu, tlaku či šimrání. Za každý vnímaný vjem potom zodpovídají rozlišné buňky. Spíše než jeden smysl, hmat, máme tedy rovnou 6 samostatných smyslů. Stejně tak se například chuť vlastně rozpadá na slanou, sladkou, hořkou, kyselou a méně známou umami, tedy pět smyslů. Zrak můžeme rozdělit na barevné vidění, zprostředkované buňkami nesoucími název čípky a černobílé vidění, kterého využíváme v noci, umožněném jinými buňkami, tyčinkami. Pouze čich a sluch se dále dělit nedají. Jak jsme

Narodila jsem se s obrovským darem, darem kreslit tak, že se všichni divili mým schopnostem. Už jako dítě jsem dovedla přesně zkopírovat objekty podle předlohy na papír. Vzpomínám si, jak jsem kreslila svou sadou pastelek Slunce podle své malé knížky o vesmíru, která mě jako dítě fascinovala. Zlobila jsem se přitom, že lidé ono Slunce zobrazují jako žluté kolečko s obličejem a paprsky, když se ve skutečnosti jedná o oranžovo-rudou kouli plazmy. Nechápala jsem to, Slunce, tak, jak opravdu vypadá, mi přišlo mnohem zajímavější a krásnější. Vlastně tomu nerozumím doteď. Vybavuju si, jak jsem ve škole, někdy v druhé nebo třetí třídě, kreslila květiny do jistého herbáře. Úplně slyším paní vychovatelku, která žasla nad mou kresbou, jak jsem vůbec mohla něco takového vytvořit. Také jsem jednou v družině tvořila krtečka, toho z pohádky o krtečkovy, a nesla jsem si ho domů. Od mala jsem používala vynikající pastelky, které jsou však ve vodě rozpustné. Ten den, kdy jsem si svůj