Psychopat, pedofil... Jsou to zlí lidé?

V minulém článku Bojíme se blázna? jsme se dostali k tomu, že lidé můžou mít v sobě zakořeněný strach z psychiatrických léčeben, a že to je možná jeden z důvodů, proč mají psychické poruchy takovou špatnou pověst. Ať již se mnou souhlasíte, či nikoli, podívejme se na další možné důvody, možná pravděpodobnější než je tento.

Ptala jsem se vás, co si představíte například pod pojmem psychopat. A na to bych chtěla dnes navázat.

Někdo v plné restauraci vytáhne nůž a začne jím ohrožovat lidi kolem. "Je to šílenec!" Vykřikne někdo. Co tím ale myslí? Je samozřejmě možné, že dotyčný trpí nějakou nemocí. Může mít například halucinace. Jaká je ale pravděpodobnost? Denně se malí zlodějíčkové a lidé toužící získat peníze bez velké námahy pokoušejí o různé krádeže. Ale troufám si tvrdit že pokud někdo začne někoho jakkoli úmyslně ohrožovat, v 80% se nejedná o psychicky nemocného člověka.

Abych vám trochu přiblížila důvody proč si toto troufám tvrdit, představím vám zajímavý příklad. Před pár lety britské noviny vydaly šokující článek. Podle pár průzkumů se zjistilo, že asi 60% procent úmrtí ve Velké Británii během roku bylo způsobeno psychicky nemocnými lidmi. Ovšem co už v onom článku zapomněli zmínit je, že 80% těchto úmrtí bylo v důsledku spáchání sebevraždy! Je absolutně skandální, že takovéhle "pravdivé" zprávy ovlivňují všeobecné mínění o lidech trpících psychickými nemocemi. Co z tohohle podle mě vyplývá je, že psychicky nemocní lidé nejsou ani tak nebezpeční svému okolí, jako spíš sami sobě. Většina těchto lidí neuvěřitelně trpí a naopak si myslí, že tím že žijí ubližují všem okolo. Takže jsou vlastně největší oběti.

Teď bych se chtěla zaměřit trochu na "psychopaty". Někdo se tak narodí. A v podstatě jde o to, že tihle lidé nemají aktivní určitou část mozku, která souvisí s soucítěním a empatií k ostatním. Je to samozřejmě o trochu složitější, ale takhle se to dá zjednodušeně vysvětlit. A jak už jsem se zmínila, někdo se tak narodí. A co ti ostatní? Představte si jak neuvěřitelně musel někdo trpět, aby přestal cítit empatii k lidem... Chtěla bych se s vámi podělit o jeden dokument, který se tímhle tématem zabývá. Ale upozorňuji, je to celé v angličtině, jsou tam sice automatické titulky, ale nejsou přesné.

Jsou dvě verze. Jedna je kratší - zkrácená a je zbavená těch nejhorších podrobností, pro citlivější povahy, budete ušetřeni některých nechutných detailů. Druhá verze je se vším všudy. Doporučuji pro lidi starší 13 let. Ale musím vás varovat i zkrácenější verze obsahuje některé ošklivé detaily. Pokud míváte noční můry, doporučuji přeskočit.

Zkrácená verze: (15 minut)
https://www.youtube.com/watch?v=VDVaiwzU8yc&t=489s

Celý dokument: (26 minut)
https://www.youtube.com/watch?v=i9GYExnh1yU

Ale pokračujme dál. Chci vám ukázat ještě jeden příklad, který podle mě jasně ukazuje obě strany mince.

Jistě jste už slyšeli o člověku jménem Hannibal Lecter. Je to fiktivní postava. Ano. A všichni asi víte o tom, že jde o sériového vraha, který je kanibal. Ale znáte jeho celý příběh? Pokud máte slabší žaludek, přeskočte následující odstavec.

Hannibal Lecter žil se svou rodinou a služebnictvem v Litvě, tehdy byla součástí Sovětského svazu. Německá armáda postupovala. Rodiče i služebnictvo zemřeli na útěku, a Hannibal zůstal sám, se svojí sestrou Míšou. Žili spolu do té doby, než do jejich domu vtrhla tlupa lapků, kteří byli přívrženci německých vojáků SS. Nějakou dobu zůstali v jejich domě a pak, jednoho dne... Byla zrovna zima a tak neměli dostatek jídla. A částečně proto to také udělali. Ale z části to bylo také proto, že se začali velice nudit, a chtěli si dopřát trochu zábavy. Zabili Míšu, rozkrájeli na kousky a uvařili. Pak přinutili Hannibala, aby si společně s nimi na ní "pochutnal"... Dál ten příběh znáte. Uprchl do Francie a v pouhých 13 letech poprvé zabil a následně snědl člověka. A tak začal jeho příběh. Zkuste si alespoň na chvíli představit, jaké by to bylo, sníst někoho. A teď si představte, že ten někdo je vaše rodina... Tak co, pořád se na Hannibala díváte jako na nechutnou stvůru, kterou nechápete? Nebo jste si uvědomili, že to byl vlastně neuvěřitelný chudák, který jen kvůli strašným okolnostem, přišel o rozum.

Nesnažím se Hannibala očistit. Byl to vrah. Ale nedělal to proto, že by se jednoho krásného dne rozhodl to dělat... Nedělal to pro zábavu. Nemohl za to, že neunesl takové trauma. Nebyl to zlý člověk.

Ale samozřejmě je to jen fiktivní postava. Ale tímhle jsem vám chtěla ukázat, že pravda je doopravdy mnohem složitější, než se může zdát. Když se vás někdo zeptá, co si myslíte o vrazích, nejspíš odpovíte něco v tom smyslu, že je nenávidíte. Ale nemůžete přece vědět, za jakých podmínek se stali vrahy. Někteří lidé jsou jen bezmocné oběti souhrnu strašných nešťastných událostí.

No, ale to jsem trochu odbočila. Když se řekne psychicky nemocný člověk, co se stane? Většina lidí si představí všechno zlo, které kdy jakýkoli člověk s touto diagnostikou napáchal. Vraždy, znásilnění, nevyzpytatelní lidé, kteří na vás zničehonic zaútočí, apod. Ale proč vlastně? Odpověď se skrývá v lidském myšlení. Náš mozek je naprogramovaný tak, aby se učil ze svých chyb. Aby kdykoli se dostal do nějaké nebezpečné situace si ji zapamatoval, a příště už věděl, jak má zareagovat. Toto myšlení je nutné v přírodě kvůli přežití. A tak, co se stane, když uslyšíte nějaké slovo? Například slunce? V mysli se vám objeví obrázek sluníčka. Zároveň si vzpomenete, jak vás hřeje na kůži a jak vás pálí do očí. Pak si vzpomenete na všechny informace o něm, které jste kdy slyšeli. To váš mozek vyhodnocuje ten předmět, zařazuje ho. A teď jiné slovo. Had. Vidíte v hlavě obrázek hada? Jak se mu kvedlá jazyk? Na kterého hada jste si vzpomněli nejdříve? Na neškodnou užovku, nebo na jedovatou zmiji? Na zmiji samozřejmě, protože ta pro vás představuje potenciální hrozbu.

Představte si tuhle situaci. Vykračujete si lesem s přítelem a váš přítel jde rychleji než vy a za chvíli se vám ztratí z dohledu. Vy ale klidně pokračujete dál. Najednou se váš kamarád přiřítí a křičí na vás, že se k vám zezadu blíží had. Jakmile to uslyšíte, v mysli se vám objeví krásná užovka obojková. A vy pár vteřin netušíte, proč je to, že se k vám blíží taková katastrofa... Až vás kousne do nohy, teprve si vzpomenete, že existují i agresivní, jedovatí hadi, ne jen neškodná užovka...

Ano, je to nereálný příklad, ale chtěla jsem vám tím ukázat, co by se stalo, kdyby naše mozky fungovaly na jiném principu. Má to nějaký důvod, proč si nejdříve představíme to, co je pro nás největší hrozbou. Je to z toho důvodu, abychom mohli co nejrychleji zareagovat na danou situaci.

A teď to přeneseme na náš příklad. Když někdo řekne slovo pedofil, nikdo si nepředstaví mírumilovného pána, obklopeného dětmi, které má tak rád, na kterých mu tak záleží. Ne, hned si představíme chlápka s kulatými brýlemi, vráskami v obličeji, jak jde temnou uličkou za malým chlapečkem nebo holčičkou. A má to svůj důvod, jak jsem již říkala. Když někdo zařve Pedofil! musíme být schopni reagovat. Ale je v tom jedna dost zásadní nevýhoda. Lidem se vždy vybaví všechny hrozné skutky, které byli napáchány lidmi se stejnou diagnózou jako vy, a v podstatě se dá říct, že už když to uslyší, rozsvítí se lidem v hlavě červená kontrolka, která hlásí nebezpečí. Lidé najednou neví, co si mají myslet. Na jednu stranu vás znají, na druhou stranu se jim honí hlavou ty strašné činy...

Jen si představte, jak byste se cítili, kdyby vám váš kamarád řekl, že je vrah. Taky byste se ho báli. Ten jejich strach je ale naštěstí menší, protože vy jste se přeci jenom nepřiznali k nějakému činu. Ale zase tam je ta nejistota, nepředvídatelnost a to podporuje ještě fakt, že hrozně málo lidí se v psychických poruchách orientuje, takže vlastně ani neví, čím se to projevuje a jak a kdy se to projevuje.

Je to zapeklitý problém. A na tento problém vidím hlavní řešení, o kterém se již  zmínila Monča. Vysvětlovat, vysvětlovat a vysvětlovat! Je to asi nejlepší způsob, jak lidi ujistit, že se od nás nemají čeho bát. A pokud vás budou kvůli tomu urážet, tak se s nimi přestaňte bavit. Nestojí za to, abyste se kvůli nim trápili. Někteří lidi holt preferují jít s davem a urážet ty, kdo jsou jiní. Ale najde se i spousta těch, kdo zastávají přesný opak!

Děkuji, že jste se mnou vydrželi až do konce! Pokud máte jakékoli otázky nebo připomínky, obraťte se buď na komentáře, nebo nám můžete napsat na email. Moc rádi vám pomůžeme, poradíme, nebo klidně jen vyslechneme, co máte na srdci, pokud si nemáte zrovna s kým popovídat. Jsme tu pro vás!

Komentáře

  1. Zjistila jsem, poté co jsem na to byla nejmenovaným člověkem upozorněna, že tento článek vyznívá, jako by většina lidí, pokud uslyší slova psychická porucha, si vzpomněli jen na nebezpečné psychopaty a pedofily... Neměla jsem v úmyslu, aby to tak vyznělo, chtěla jsem pouze poukázat na to, co může některé lidi vést k tomu, aby si mysleli, že psychicky nemocní lidé jsou divní, či dokonce zlí. Omlouvám se, pokud jste to pochopili špatně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za držení mé identity v tajnosti, ale je myslím na čase se k mým výrokům přihlásit xD
      Abych to ještě upřesnila, jen jsme se na věc dívaly trochu jinak. Myslím, že většina lidí si v dnešní době pod pojmem 'psychicky nemocný člověk' představí spíše člověka trpícího depresí než někoho, kdo má třeba halucinace, problémy s vnímáním reality a který by mohl být potenciálním nebezpečím. Toť vše, promiňte, že do všeho rejpu :D

      Vymazat

Okomentovat