Barva uvnitř

Zdravím vás, milí čtenáři. Nastal čas podělit se s vámi o můj příběh. Jak možná víte z dřívějších článků zde na blogu, strávila jsem zhruba 5 týdnů na psychiatrickém oddělení v Praze v Motole. Z článku O nás snad také tušíte, že jsem předtím, zhruba 2 měsíce, pobývala na psychiatrii v Brně, konkrétně pak v Bohunicích, pokaždé na dětském oddělení. Jaký byl však přesný důvod mé hospitalizace? Proč jsem nemocnici vůbec potřebovala? Jistými psychickými problémy trpím nejspíš téměř od narození. Po nástupu na střední školu se však začal můj duševní stav výrazně zhoršovat. Těžko říct, čím se tak stalo. Možná šlo jen o přirozený a kontinuální vývoj věcí. Vše mohla způsobit také zvýšená zátěž, kterou střední škola, zvláště pak gymnázium, přináší. Pravdou je, že jsem se jakožto patologický perfekcionista, učila tak moc, až to nebylo zdravé. Kvůli učení jsem si taktéž zcela narušila spánkový rytmus. Nezřídka se stávalo, že jsem šla spát po druhé hodině ran...

Milý čtenáři, po dlouhé době vás vítám u dalšího informativního článku, který se bude zaobírat jednou z  poruch zpracování smyslových vjemů , konkrétně pak vestibulární hyposenzitivitou . Nejdřív ze všeho si udělejme jasno v tom, co onen termín vestibulární vlastně znamená. V jednom z předchozích článků nazvaném Smysly jsme si vysvětlili, že máme ve skutečnosti 7 základních smyslů namísto pouhých 5. Jedním z těchto 7 je i vestibulární systém. Ten je umístěn v našem vnitřním uchu a zodpovídá za vnímání pohybu našeho těla, pozice hlavy, rovnováhy a postoje v gravitačním poli. Většině lidí nedělá žádný problém informace z vestibulárního systému zpracovat a správně vyhodnotit. Někteří z nás však mají v této oblasti jisté problémy. Pokud náš mozek nezpracovává vestibulární vjemy správně, nabízejí se v podstatě 2 možnosti. Buď trpíme vestibulární hypersenzitivitou , o které jsme si povídali v předešlém článku, nebo vestibulární hyp...

Zdravím vás všechny, milí čtenáři. Jsem zpět. Po asi měsíc a půl trvající neaktivitě se znovu vracím na náš blog. Jak jste se již dozvěděli od mé dobré kamarádky a spoluautorky tohoto blogu Christýnky, strávila jsem posledních několik týdnů v  psychiatrické klinice , konkrétně pak v Praze v Motole . Zde se mi doktoři snažili pomoct se zvládáním mé nemoci. Dostala jsem diagnózu a léky, které by mi měly pomáhat udržovat náladu v normálu. Co se oné diagnózy týče, abych byla přesná, vlastně jsem ji tak úplně nedostala, o tom si však povíme později. Každopádně, nakonec jsem z nemocnice odešla na reverz , tedy proti vůli lékařů, přestože se mi doktoři skutečně snažili poskytnout to nejlepší, co uměli. O tom, proč jsem psychiatrii opustila předčasně, bych s vámi ráda mluvila v některém ze svých budoucích článků. Od teď budu opět přispívat na náš blog. Chystám se pokračovat v odborných, či spíše populárně naučných, textech o nejrůznějších duševní...

Jelikož jste neprojevily žádnou preferenci k daným tématům, půjdu prostě v pořadí, v kterém jsem to napsala. :) Takže, v mém článku, kde jsem psala o mé sebevraždě (Já sebevrah) jsem vám popsala docela do podrobností, jak to k tomu pomalu dospělo. No a teď bych vám ráda něco povyprávěla o tom, jak jsem si řekla o pomoc. Bylo to asi měsíc před tím, než jsem si naplánovala sebevraždu. Bylo mně absolutně mizerně, a v podstatě jsem už nedělala nic jiného, než že jsem se dívala na videa na Youtube, které hovořili o depresi, sebevraždě a vůbec o všech možných psychických nemocí. Jak jsem teď řekla, byly na všechny možné témata, ale v jednom se schodovaly. Všechny do jednoho neustále opakovaly, že pokud máme pocit, že trpíme nějakými podobnými symptomy, ať vyhledáme pomoc. Ať to někomu řekneme. Kamarádce, rodičům, někomu ve škole, tetě, strýcovi, sourozenci... Komukoli. Nejdřív jsem to ignorovala. Říkala jsem si, jak bych to mohla někomu říct? Vždyť ani nemám jistotu, že se mnou něco...

Zdravím, jen bych vás chtěla upozornit, že u pár příspěvků máme zajímavé komentáře. Jestli máte zájem, najdete je například u těchto příspěvků: Já sebevrah ;  Čichová hypersenzitivita ; Vizuální hyposenzitivita ; Sebevražda ; Psychopat, pedofil... Jsou to zlí lidé? ; Diagnóza . A zároveň bych vás tímto chtěla povzbudit, abyste přispěli svými názory, postřehy, příběhy,... Vždyť k tomu je internet super - můžete svobodně a hlavně anonymně vyjádřit svůj názor. Moc děkujeme prvním odvážlivcům, moc to pro nás znamená! Jinak, co se týče minulého článku, ráda bych se od vás dozvěděla, jestli vás nějaké z těch navrhovaných témat zaujalo, a pokud ano, o které byste měli zájem jako první? Napište do komentářů nebo hlasujte na facebooku! :)

Poděkování Milí čtenáři, nejdříve bych vám chtěla poděkovat za to, že navštěvujete naši stránku a vůbec se zajímáte o téma psychických nemocí, poruch a odchylek. Ať je váš důvod jakýkoli, jsem přesvědčená, že čím více lidí se o těchto věcech dozví, a čím více se o tom bude mluvit, tím se to bude čím dál více považovat za "normální" nemoci či handicapy, a ne za něco divného, nepochopitelného nebo dokonce tajemného a mystického. Takže vám mockrát děkuji jménem celého našeho blogu! Oznámení Jako druhou věc bych vám chtěla s jistou lítostí oznámit, že Monča, spoluautorka a má kamarádka, která pro vás píše krásné lehce odborné příspěvky, je momentálně v psychiatrické klinice, kde se jí snaží pomoci s jejími zhoršujícími se symptomy její nemoci. Má tam jen krátkou omezenou dobu, kdy může používat přístroje a příliš krátkou na to, aby stihla psát články. Z toho důvodu teď nejspíš nebude moci nějakou dobu vydávat články. Moc jí přeji, aby se její stav zlepšil a aby mohla začí...

Milí čtenáři, vítejte u nového článku o další z  poruch zpracování smyslových vjemů . V jednom z předchozích článků s názvem Smyly jsme si vysvětlili, že ve skutečnosti disponujeme 7 základními smysly namísto 5. Také jsme poukázali na jeden z nich, vestibulární systém . Ten se nachází ve vnitřním uchu a umožňuje nám vnímat pozici hlavy, rovnováhu a pohyb. Také díky němu dovedeme patřičně měnit pozici našeho těla v gravitačním poli. Pokud náš mozek nezpracovává informace z vestibulárního smyslu správně, můžeme trpět vestibulární hypersenzitivitou , poruchou, o které si budeme dnes společně povídat. Nejprve si představme základní symptomy, které ji charakterizují. Máme-li tuto odchylku, pak jsme jednoduše nadměrně citliví vůči výše zmíněnému pohybu , pocitu rovnováhy a pozici v gravitačním poli . To se následně projevuje mnoha příznaky. Často se můžeme cítit doslova přehlceni pohybem. Proto preferujeme klidné aktivity, pohybujeme se pomalu...