Vestibulární hyposenzitivita

Milý čtenáři, po dlouhé době vás vítám u dalšího informativního článku, který se bude zaobírat jednou z poruch zpracování smyslových vjemů, konkrétně pak vestibulární hyposenzitivitou. Nejdřív ze všeho si udělejme jasno v tom, co onen termín vestibulární vlastně znamená. V jednom z předchozích článků nazvaném Smysly jsme si vysvětlili, že máme ve skutečnosti 7 základních smyslů namísto pouhých 5. Jedním z těchto 7 je i vestibulární systém. Ten je umístěn v našem vnitřním uchu a zodpovídá za vnímání pohybu našeho těla, pozice hlavy, rovnováhy a postoje v gravitačním poli. Většině lidí nedělá žádný problém informace z vestibulárního systému zpracovat a správně vyhodnotit. Někteří z nás však mají v této oblasti jisté problémy. Pokud náš mozek nezpracovává vestibulární vjemy správně, nabízejí se v podstatě 2 možnosti. Buď trpíme vestibulární hypersenzitivitou, o které jsme si povídali v předešlém článku, nebo vestibulární hyposenzitivitou, na kterou se zaměříme dnes.

Nejprve si představme základní příznaky této poruchy, abychom si tak dovedli lépe představit, jak může vypadat život člověka, který jí disponuje.

Narodíme-li se s touto odchylkou, jsme zkrátka a dobře nedostatečně citlivý vůči pohybu a pozici v gravitačním poli. Také nám činí problém postřehnout, kdy jsme v rovnovážné pozici a kdy naopak ne. Neustále nás sužuje pocit, že nemáme dostatek pohybu a že se zkrátka musíme hýbat víc. Proto téměř neustále chodíme, poskakujeme, skáčeme nebo pobíháme. Jsme téměř neschopní sedět v klidu. Namísto toho při sezení třepeme nohama, kýveme se nebo pohybujeme celým tělem ve snaze cítit trochu pohybu. Velmi rádi se točíme, třeba na kancelářské židli, pohybujeme rukama či hlavou. Z pohybu nám přitom téměř nikdy, v některých případech vůbec nikdy, není špatně. Můžeme se točit hodiny, aniž by se nám zamotala hlava. Často doslova milujeme všemožné zážitky, které poskytují výraznou pohybovou stimulaci. Například si užíváme jízdu autem po hrbolatém terénu, máme rádi tobogány nebo s radostí navštěvujeme všemožné atrakce, jako jsou kolotoče, houpačky nebo horské dráhy, zvláště pak jako děti. Příjemné jsou nám taktéž náhlé neočekávané pohyby. Součástí poruchy je i fakt, že máme špatný smysl pro rovnováhu. Proto býváme velmi nešikovní a často padáme. Může nám trvat déle, než se naučíme chodit. Na druhou stranu nám však například pozice hlavu dolů nezpůsobuje žádné nepohodlí.

To by tedy byly některé ze znaků vestibulární hyposenzitivity. Pokud se v nich poznáváte, možná žijete právě s touto odchylkou. Podívejme se však na rady a typy, jak zmírnit naše problémy, pokud poruchu opravdu máme. Nestyďme se pohybovat, jak moc potřebujeme. Nevyhýbejme se ani pohybům, které by mohli některým lidem připadat jako společensky nepřijatelné, jako je například třepání nohami nebo kývání se. Naše pohodlí je mnohem důležitější než pomíjivé společenské normy. Můžeme také začít s nějakým druhem dynamického cvičení či sportu. Tyto činnosti nám poskytují dobrou vestibulární stimulaci. Navíc pak zlepšují zdraví.

Sama nemám žádné osobní zkušenosti s touto poruchou. Je však jasné, že vám, kteří jí trpíte, způsobuje v životě jisté problémy. Proto se nikdy nebojte využít všech dostupných a bezpečných kompenzačních strategií. Máte na to plné právo!

Domníváte se, že byste mohli mít právě tuto odchylku? Znáte někoho jiného, kdo jí trpí? Chtěli byste položit otázku nebo s námi sdílet vaše zkušenosti a názory? Napište nám do komentářů. Nezapomeňte, jsme tu pro vás!


Komentáře

  1. Monicko,jsem rada,ze seznamujes sirokouverejnost smeneznamymi psychickymi poruchami,urcite se najdou taci,kterym Tvuj clanek usnadni pochopit neobvykle chovani sve i druhych.Diky za Tvoji prinosnou aktivituw

    OdpovědětSmazat

Okomentovat