Barva uvnitř

Vážená média, obracíme se na vás kvůli masové vraždě, k níž došlo v Torontu v pondělí 23. 4. 2018 a o které jste informovali v tisku, popřípadě v televizním vysílání. Někteří z vás, konkrétně server iDNES.cz, tv.nova.cz, TV Barrandov, Aktuálně.cz a Česká televize uvedli ve spojitosti s touto vraždou údaj, že měl útočník Aspergerův syndrom. Tato informace však nebyla nikde potvrzena. Zahraniční web The Globe and Mail zmínil pouze toto: „Jako nespolečenského člověka, který trpěl formou sociální poruchy, jej listu The Globe and Mail popsali i další spolužáci. V místním listu se v roce 2009 objevila stížnost Soni Minassianové, že její syn, který trpí Aspergerovým syndromem, ztratí přístup ke speciálnímu vzdělávání. Kanadským novinářům se ale nepodařilo ověřit, jestli je oním zmíněným chlapcem Alek Minassian.“ Jiné servery se o Aspergerovu syndromu nezmiňují vůbec. Zdroje : CNN The man accused of mowing down Toronto pedestrians is charged wi...

Autisté postrádají empatii, názor, který po dlouhou dobu zastávala vědecká komunita a který je stále rozšířen mezi lidmi. Přitom má od pravdy velice daleko. Pro samotné lidi s poruchou autistické spektra pak představuje cosi téměř urážejícího. Pojďme se tedy společně podívat, jak to s onou spojitostí mezi empatií a autismem ve skutečnosti vypadá. Nejprve si vysvětleme, co přesně slovo empatie znamená. Jedna z nejjednodušších definic ji popisuje jako schopnost porozumět pocitům druhých a následně je sdílet . Již z této věty vyplývá její základní dělení. Má totiž ve své podstatě 2 podtypy. Ty nazýváme empatií kognitivní a empatií afektivní. Kognitivní empatie zahrnuje naši schopnost správně rozpoznat a pochopit emocionální stav jiného člověka. Afektivní empatie je pak tím, co si pod empatií jako takovou většinou představíme, tedy schopnost cítit to, co druhý, společně s ním. Jedním ze základních znaků autismu je problém porozumět výrazům lidské tváře , ...

Upozornění a varování - Tento článek se zaobírá diskriminací vůči postiženým lidem a nenávistnými výroky cílenými proti autistické komunitě, včetně přání smrti. Milí čtenáři, přicházím k vám s článkem, který nebude ani trochu veselý . Vlastně bude smutnější než veškeré texty o depresi, psychické bolesti, bude smutnější než popis sebevražedných myšlenek. Půjde o reakci na cosi, co dřímá v myslích některých lidí, bude o názorech, které by dle mého mínění neměly být ani vyřčeny. Sedím tak u počítače a brouzdám YouTubem. Sleduju videa , česká videa, o autismu a autistech, těch z nás, kteří potřebují vysokou míru podpory, protože v životě samostatně fungovat nedokážou. Mnohdy mají k poruše autistického spektra přidruženou mentální retardaci, nebo se tak alespoň předpokládá. Ač je pravda, že se mi vůbec nelíbí, jak jsou autisté v těchto videích prezentováni, jakým způsobem jsou ony krátké filmy tvořeny a koncipovány, jakou zprávu do světa vysílají, ...

Milí čtenáři, dnes, 6. 4. 2018, končí moje hospitalizace v Národním ústavu duševního zdraví . V době, kdy píšu tento článek, již sedím doma ve své židli, s počítačem před sebou na stole. Nemocniční náramek, který jsem měla celou dobu na ruce, je už dávno přestřižený někde v koši. Dnešním příspěvkem shrnu poslední týden hospitalizace, zhodnotím pobyt jako takový a pomyslně tak uzavřu jednu z mnoha etap mého života. Z NUDZ jsem odešla na vlastní žádost . Původně bylo v plánu zůstat až do příštího čtvrtka, v dalším setrvání v ústavu jsem však déle neviděla smysl. Víkend jsem strávila doma s rodiči, abych se pak v neděli večer vrátila do nemocnice. Pondělek jsem prožila se svojí kamarádkou, s níž jsem se před nějakým tím týdnem seznámila právě v NUDZ. Přijela pro mě autem a společně jsme odjely na nedaleké místo, kde se svojí rodinou bydlí. Den byl slunečný, krásně teplý. Procházely jsme se po venku, povídaly si, chvíli se...

Milí čtenáři, máme tu Světový den porozumění autismu , den, kdy bychom měli šířit povědomí o tom, co to autismus je, jak se projevuje, co to znamená být autistou. Jak nejspíš někteří víte, sama mám Aspergerův syndrom , tedy poruchu autistického spektra, proto je pro mě toto téma hluboce osobní. Cítím se téměř povinna napsat mimořádný článek a připojit se tak k obrovskému množství lidí, kteří dnes pomysleli na nás autisty nebo jsou sami autisty a rozhodli se promluvit. Zároveň mám nesmírnou radost, že se s vámi mohu podělit o něco pro mě tak blízkého a důležitého, jako je právě autismus. Článků o tom, co to poruchy autistického spektra jsou nebo jak se projevují, najdete spoustu. V současnosti se na tuto tématiku zaměřuje hodně lidí, ačkoli je pravdou, že oprovdu kvalitních textů na čekém internetu stále moc není. Proto bych, ač je tento blog z velké části zaměřen na informování veřejnosti o všemožných nemocech, poruchách a odchylkách, ráda vyjádřila, co pře...

Milí čtenáři, po týdnu mě tu máte zpět, se zbrusu novým článkem pojednávajícím o mém pobytu v psychiatrické nemocnici a výzkumném centru NUDZ. Je 28. 3. To znamená jediné, jsem tu už celých 6 týdnů. Za posledních 7 dní se toho událo hodně. Ani nevím, kde přesně začít. Snad bych měla nejdříve promluvit o své medikaci , kterou mi počali měnit někdy před posledním víkendem, konkrétně mi pak snížili dávku léku jménem valproát , který jsem brala skoro rok, který téměř po celou tu dobu držel moji náladu v jakýchsi přijatelných mezích. Již během zmíněného víkendu jsem cítila, že se cosi mění. Stejně jako v předchozích dnech jsem stále zůstávala v depresi, přestávala jsem však pociťovat únavu , ba co víc, energie mi přibývalo . Od pátku do neděle jsem byla doma na propustce . V sobotu jsem pak jela za svou mámou do práce . Je doktorka, radioložka. V ten čas měla zrovna službu. Často za ní do služeb jezdívám, koukám se na rentgenové snímky a scany z CTč...

Milí čtenáři, dnes, 21. 3. , se k vám vracím s novým článkem. Již 5. týdnem pobývám v psychiatrické nemocnici zvané NUDZ v Klecanech, malé vísce kousek za Prahou. Všechny dny jsou velice podobné, téměř stejné, řídící se podle totožného řádu. Ráno přes velké přemáhání vstanu, ustelu postel, dojdu na snídani, komunitu, dopolední terapie, oběd a terapii odpolední. Pak se přede mnou rozprostírá volné odpoledne. Již přes týden mám na pokoji novou spolubydlící. V čase volna spolu občas vyrazíme ven , do krámku, nebo jen tak na procházku. Zrovna dneska jsme jely do vedlejší vesnice, kde se nachází pěkná malá cukrárna s dobrými zákusky. V ní jsme náhodou potkaly další spolupacienty. Seděly jsme s nimi u stolu, povídaly si a vychutnávaly zákusky s lahodnou kávou. Potom jsme se vrátily autobusem zpátky do Klecan. Po cestě do ústavu jsme si ještě stačily koupit pizzu. Když se zrovna neprocházím venku, sedím na posteli, schoulená pod huňatou bílou ...