Autismus a empatie

Autisté postrádají empatii, názor, který po dlouhou dobu zastávala vědecká komunita a který je stále rozšířen mezi lidmi. Přitom má od pravdy velice daleko. Pro samotné lidi s poruchou autistické spektra pak představuje cosi téměř urážejícího. Pojďme se tedy společně podívat, jak to s onou spojitostí mezi empatií a autismem ve skutečnosti vypadá.

Nejprve si vysvětleme, co přesně slovo empatie znamená. Jedna z nejjednodušších definic ji popisuje jako schopnost porozumět pocitům druhých a následně je sdílet. Již z této věty vyplývá její základní dělení. Má totiž ve své podstatě 2 podtypy. Ty nazýváme empatií kognitivní a empatií afektivní. Kognitivní empatie zahrnuje naši schopnost správně rozpoznat a pochopit emocionální stav jiného člověka. Afektivní empatie je pak tím, co si pod empatií jako takovou většinou představíme, tedy schopnost cítit to, co druhý, společně s ním.

Jedním ze základních znaků autismu je problém porozumět výrazům lidské tváře, správně vyhodnotit, jak se druhý cítí na základě neverbálních signálů, jenž vysílá, jeho mimiky, tónu hlasu… Z toho by logicky vyplývalo, že bude u autistů schopnost kognitivní empatie menší než u jiných. V současnosti se však objevuje několik výzkumů, které toto tvrzení popírají. Dle nich za sníženou dovednost vyčíst emoce z lidského obličeje může něco úplně jiného, alexithymie.

O co se vlastně jedná? Onen cize znějící termín představuje název poruchy spočívající v narušené schopnosti popsat vlastní emoce a rozeznat je od sebe navzájem. Lidé s alexithymií mají pocity stejně jako každý jiný, pouze nedovedou určit, popřípadě určují s jistými obtížemi, jaké to jsou. Zároveň se jim o emocích velice těžko hovoří. Například nemusí vědět, zda jsou smutní, naštvaní nebo mají strach. Míra, do jaké tato porucha danou osobu postihuje, se pak liší od jednoho k druhému. Najdou se lidé, kteří od sebe nepoznají ani radost a smutek nebo si vůbec nevšimnou, že něco cítí i v případě, kdy jsou emocemi doslova přehlceni. Problém jiných pak může spočívat pouze v tom, jak se zorientovat mezi podobnými pocity. Jako příklad dvou navzájem si blízkých emočních stavů si uveďme třeba nadšení a úžas.

Momentálně nás však více zajímá fakt, že se s touto odchylkou pojí také problém s rozpoznáváním emocí ostatních lidí, ať už podle výrazu tváře nebo tónu hlasu. Alexithymie doprovází autismus ve zhruba 50% případů. Pár zveřejněných studií potom uvádí, že u autistů bez této poruchy nezpozorovaly sníženou dovednost poznávat emoce ostatních. U všech alexithymiků, ať už s autismem nebo bez autismu, potom problém právě v této oblasti zaznamenaly. Bylo by tedy možné, že do teď téměř nezpochybňovaný fakt, že autisté číst v lidských tvářích nedovedou, popřípadě dovedou pouze s problémy nebo až potom, co se významy jednotlivých výrazů mechanicky naučí, není vůbec pravdiví? Je možné, aby za všechno mohla alexithymie, která se objevuje pouze u 50% autistických lidí? Dovedou si všichni ostatní vykládat neverbální komunikaci druhých více méně správně?

Výzkumy se v tomto ohledu rozcházejí, takže budu mluvit čistě za sebe. Sama problém porozumět neverbálním signálům vysílaných ostatními mám. Je ovšem pravdou, že se lidem do obličeje většinou ani nedívám, popřípadě mířím pohledem někam na ně, ale pořádně je neregistruju, protože mi pohled do něčí tváře připadá zahlcující. Na druhou stranu, i když se cíleně snažím přijít na to, co mi chce druhý člověk svojí řečí těla říct, většinou nevím. Mám ovšem jak alexythymii, tak autismus, moje vlastní zkušenost tedy o ničem nevypovídá. Nemyslím si však, že by celá polovina všech autistů na světě dovedla poznávat emoce druhých tak jako neautisté.  Nemyslím si, že by vše způsobovala pouze alexithymie. Nejde však o nic víc než o můj subjektivní názor. Nemám ho jak potvrdit, nemám ho jak vyvrátit.

Vraťme se však k empatii. Ať už je to s její kognitivní složkou jakkoli, afektivní empatie rozhodně narušena není. Pokud poznáme, jak se cítíte, dovedeme se do vašich pocitů vžít podobně jako ostatní. Ba co víc, mnozí z nás, pokud ne většina, cítí vaše pocity vlastně mnohem intenzivněji než kdokoli jiný. Velmi často máme takzvanou hyperempatii. Jinými slovy, prožíváme vaše emoce zároveň s vámi tak silně, že nám způsobují mnohdy až fyzickou bolest, zahlcují naši mysl… Váš smutek nebo zoufalství nás může trápit ještě několik dní poté, co jsme ho byli svědky. Často se ztrácíme v tom, kde končí naše pocity a začínají vaše. Hranice mezi námi samými a druhým člověkem se nám smývá, stává se nejasnou.

Sama netuším, jak to vlastně s empatií mám. Vzhledem ke své alexithymii mnohdy vůbec nerozeznám, jak se cítím. Ještě nikdy v životě se mi nepovedlo rozpoznat smutek. Zdá se mi, že jsem ho snad nemohla nikdy pocítit. Nejspíš ho však jenom nepoznám. Radost téměř nedovedu odlišit od ostatních emocí. Jistě vím pouze to, kdy jsem naštvaná, kdy se stydím, kdy jsem nadšená a kdy mám velký strach. Proto mnohdy nemám zdání, zda cítím spolu s druhým, neboť si svých vlastních emocí ani nevšimnu.

Vidím-li však člověka, kterému zcela zjevně není dobře, začne mi být velice zle zrovna tak jako jemu. Nevím sice, zda se zlobí, bolí ho břicho nebo je nešťastný, přesto však jeho bolest cítím. Emoce, které z něj vyzařují, mě přehltí a já dostanu strach. Jsem zmatená, jelikož jim ani nerozumím. Nakonec zareaguju vztekem, protože nevím, co mám dělat a vztek je moje univerzální reakce téměř na všechno. Jindy se začnu divně smát, aniž bych věděla proč, aniž bych tomu mohla zabránit. Na druhé pak působím necitlivě, hrubě. Ve skutečnosti však nedovedu ani nemohu udělat to, co byste předpokládali. Vnímám vaše pocity, ač to tak často nevypadá. Vlastně je cítím silněji, než abych dovedla to všechno sama snést. Většinou neumím dát najevo, že se mě vaše bolest dotýká, ale tam někdy vevnitř mě zaplavuje vlna emocí. Není pak závěr, že empatičtí nejsme, nespravedlivý?

Cítíme vaše pocity. Ano, někdy to tak nevypadá, ale co na tom záleží? Utrpení druhých nám není lhostejné. Radost těch okolo nás vnímáme a prožíváme ji s vámi. Jsme empatičtí, jenom někdy nevíme, jak vám to ukázat. Naše vlastní empatie nás mnohdy úplně paralyzuje.

Jsme však cítící bytosti stejně jako všichni ostatní. Je to vlastně úplně jednoduché, prostě lidské. A my jsme přece pouze lidé, lidé tak jako vy. :)


Zdroje:
https://www.steadyhealth.com/articles/autism-and-hyper-empathy-syndrome-adults-with-aspergers-and-too-much-empathy
https://www.verywell.com/do-people-with-autism-lack-empathy-259887
https://exploringyourmind.com/hyper-empathy-syndrome-much-good-thing/
https://www.scientificamerican.com/article/people-with-autism-can-read-emotions-feel-empathy1/

Komentáře

  1. Monousku,moc dekuji za daldi velmi zajimavy a podnetny clanek.Prala bych Ti hodne komentaru z rad autistu,kteri by Tve prozitky a pocity obohatily a doplnily o sve prozitky.Diky za vysvetleni pojmu,ktere souvisi s empatii. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. :) Jsem ráda, že se článek líbil.

      Vymazat

Okomentovat