Autismus a empatie
Autisté postrádají empatii,
názor, který po dlouhou dobu zastávala vědecká komunita a který je stále
rozšířen mezi lidmi. Přitom má od pravdy velice daleko. Pro samotné lidi s poruchou
autistické spektra pak představuje cosi téměř urážejícího. Pojďme se tedy společně
podívat, jak to s onou spojitostí mezi empatií a autismem ve skutečnosti
vypadá.
Nejprve si vysvětleme, co přesně
slovo empatie znamená. Jedna z nejjednodušších definic ji popisuje jako schopnost
porozumět pocitům druhých a následně je sdílet. Již z této věty
vyplývá její základní dělení. Má totiž ve své podstatě 2 podtypy. Ty nazýváme empatií
kognitivní a empatií afektivní. Kognitivní empatie zahrnuje naši schopnost
správně rozpoznat a pochopit emocionální stav jiného člověka. Afektivní
empatie je pak tím, co si pod empatií jako takovou většinou představíme,
tedy schopnost cítit to, co druhý, společně s ním.
Jedním ze základních znaků autismu
je problém porozumět výrazům lidské tváře, správně vyhodnotit, jak se
druhý cítí na základě neverbálních signálů, jenž vysílá, jeho mimiky, tónu
hlasu… Z toho by logicky vyplývalo, že bude u autistů schopnost kognitivní
empatie menší než u jiných. V současnosti se však objevuje několik výzkumů,
které toto tvrzení popírají. Dle nich za sníženou dovednost vyčíst emoce z lidského
obličeje může něco úplně jiného, alexithymie.
O co se vlastně jedná? Onen cize
znějící termín představuje název poruchy spočívající v narušené schopnosti
popsat vlastní emoce a rozeznat je od sebe navzájem. Lidé s alexithymií
mají pocity stejně jako každý jiný, pouze nedovedou určit, popřípadě určují s jistými
obtížemi, jaké to jsou. Zároveň se jim o emocích velice těžko hovoří. Například
nemusí vědět, zda jsou smutní, naštvaní nebo mají strach. Míra, do jaké tato
porucha danou osobu postihuje, se pak liší od jednoho k druhému. Najdou se
lidé, kteří od sebe nepoznají ani radost a smutek nebo si vůbec nevšimnou, že
něco cítí i v případě, kdy jsou emocemi doslova přehlceni. Problém jiných pak
může spočívat pouze v tom, jak se zorientovat mezi podobnými pocity. Jako
příklad dvou navzájem si blízkých emočních stavů si uveďme třeba nadšení a
úžas.
Momentálně nás však více zajímá
fakt, že se s touto odchylkou pojí také problém s rozpoznáváním emocí
ostatních lidí, ať už podle výrazu tváře nebo tónu hlasu. Alexithymie
doprovází autismus ve zhruba 50% případů. Pár zveřejněných studií potom uvádí, že
u autistů bez této poruchy nezpozorovaly sníženou dovednost poznávat emoce
ostatních. U všech alexithymiků, ať už s autismem nebo bez autismu,
potom problém právě v této oblasti zaznamenaly. Bylo by tedy možné, že do
teď téměř nezpochybňovaný fakt, že autisté číst v lidských tvářích
nedovedou, popřípadě dovedou pouze s problémy nebo až potom, co se významy
jednotlivých výrazů mechanicky naučí, není vůbec pravdiví? Je možné, aby za
všechno mohla alexithymie, která se objevuje pouze u 50% autistických lidí?
Dovedou si všichni ostatní vykládat neverbální komunikaci druhých více méně správně?
Výzkumy se v tomto ohledu
rozcházejí, takže budu mluvit čistě za sebe. Sama problém porozumět neverbálním
signálům vysílaných ostatními mám. Je ovšem pravdou, že se lidem do obličeje
většinou ani nedívám, popřípadě mířím pohledem někam na ně, ale pořádně je
neregistruju, protože mi pohled do něčí tváře připadá zahlcující. Na druhou
stranu, i když se cíleně snažím přijít na to, co mi chce druhý člověk svojí
řečí těla říct, většinou nevím. Mám ovšem jak alexythymii, tak autismus, moje
vlastní zkušenost tedy o ničem nevypovídá. Nemyslím si však, že by celá
polovina všech autistů na světě dovedla poznávat emoce druhých tak jako
neautisté. Nemyslím si, že by vše
způsobovala pouze alexithymie. Nejde však o nic víc než o můj subjektivní
názor. Nemám ho jak potvrdit, nemám ho jak vyvrátit.
Vraťme se však k empatii. Ať
už je to s její kognitivní složkou jakkoli, afektivní empatie rozhodně
narušena není. Pokud poznáme, jak se cítíte, dovedeme se do vašich pocitů vžít
podobně jako ostatní. Ba co víc, mnozí z nás, pokud ne většina, cítí vaše
pocity vlastně mnohem intenzivněji než kdokoli jiný. Velmi často máme takzvanou
hyperempatii. Jinými slovy, prožíváme vaše emoce zároveň s vámi tak
silně, že nám způsobují mnohdy až fyzickou bolest, zahlcují naši mysl… Váš smutek
nebo zoufalství nás může trápit ještě několik dní poté, co jsme ho byli svědky.
Často se ztrácíme v tom, kde končí naše pocity a začínají vaše. Hranice mezi
námi samými a druhým člověkem se nám smývá, stává se nejasnou.
Sama netuším, jak to vlastně s empatií
mám. Vzhledem ke své alexithymii mnohdy vůbec nerozeznám, jak se cítím. Ještě
nikdy v životě se mi nepovedlo rozpoznat smutek. Zdá se mi, že jsem ho
snad nemohla nikdy pocítit. Nejspíš ho však jenom nepoznám. Radost téměř
nedovedu odlišit od ostatních emocí. Jistě vím pouze to, kdy jsem naštvaná, kdy
se stydím, kdy jsem nadšená a kdy mám velký strach. Proto mnohdy nemám zdání,
zda cítím spolu s druhým, neboť si svých vlastních emocí ani nevšimnu.
Vidím-li však člověka, kterému
zcela zjevně není dobře, začne mi být velice zle zrovna tak jako jemu.
Nevím sice, zda se zlobí, bolí ho břicho nebo je nešťastný, přesto však jeho
bolest cítím. Emoce, které z něj vyzařují, mě přehltí a já dostanu strach.
Jsem zmatená, jelikož jim ani nerozumím. Nakonec zareaguju vztekem, protože
nevím, co mám dělat a vztek je moje univerzální reakce téměř na všechno. Jindy
se začnu divně smát, aniž bych věděla proč, aniž bych tomu mohla zabránit. Na
druhé pak působím necitlivě, hrubě. Ve skutečnosti však nedovedu ani nemohu udělat
to, co byste předpokládali. Vnímám vaše pocity, ač to tak často nevypadá. Vlastně
je cítím silněji, než abych dovedla to všechno sama snést. Většinou neumím dát najevo,
že se mě vaše bolest dotýká, ale tam někdy vevnitř mě zaplavuje vlna emocí. Není
pak závěr, že empatičtí nejsme, nespravedlivý?
Cítíme vaše pocity. Ano,
někdy to tak nevypadá, ale co na tom záleží? Utrpení druhých nám není lhostejné.
Radost těch okolo nás vnímáme a prožíváme ji s vámi. Jsme empatičtí, jenom
někdy nevíme, jak vám to ukázat. Naše vlastní empatie nás mnohdy úplně paralyzuje.
Jsme však cítící bytosti stejně jako
všichni ostatní. Je to vlastně úplně jednoduché, prostě lidské. A my jsme přece
pouze lidé, lidé tak jako vy. :)
Zdroje:
https://www.steadyhealth.com/articles/autism-and-hyper-empathy-syndrome-adults-with-aspergers-and-too-much-empathy
https://www.verywell.com/do-people-with-autism-lack-empathy-259887
https://exploringyourmind.com/hyper-empathy-syndrome-much-good-thing/
https://www.scientificamerican.com/article/people-with-autism-can-read-emotions-feel-empathy1/
Monousku,moc dekuji za daldi velmi zajimavy a podnetny clanek.Prala bych Ti hodne komentaru z rad autistu,kteri by Tve prozitky a pocity obohatily a doplnily o sve prozitky.Diky za vysvetleni pojmu,ktere souvisi s empatii. :-)
OdpovědětVymazatDěkuju. :) Jsem ráda, že se článek líbil.
Vymazat