Proprioceptivní hyposenzitivita

Milí čtenáři, sledujete-li náš blog již nějaký ten měsíc, možná si vzpomínáte na jistou sérii článků zaměřující se na všemožné poruchy zpracování smyslových vjemů. Co to znamená? Zkrátka a dobře, píši o odchylkách ve vyhodnocování signálů přicházejících do našeho mozku z nejrůznějších smyslů. Tímto článkem bych na onu sérii ráda navázala.  Tentokrát se společně podíváme pod pokličku málo známé, přesto však nepříliš vzácné poruchy, proprioceptivní hyposenzitivitě.

Propriocepce, česky též polohocit, představuje označení pro méně známý smysl, který zajišťuje vnímání našeho těla a jeho jednotlivých částí v prostoru. Právě on je tedy zodpovědný za to, že se dokážeme kupříkladu dotknout špičky nosu se zavřenýma očima, „cítíme“ totiž, kde se náš nos nachází, aniž bychom ho museli vidět. Mozek některých lidí však nedokáže zpracovávat proprioceptivní vjemy správným způsobem. Jedná-li se o náš případ, pak dost možná trpíme proprioceptivní hypersenzitivitou, kterou jsme si popsali v předchozím článku, nebo proprioceptivní hyposenzitivitou, na niž se zaměříme dnes.

Nejprve si uveďme hlavní příznaky této odchylky, abychom jí tak lépe porozuměli.

Žít jako člověk hyposenzitivní vůči proprioceptivním stimulům v praxi znamená, částečně či zcela postrádat přirozenou schopnost cítit, kde je lokalizováno naše tělo. Z toho důvodu jsme často velmi neobratní a špatně odhadujeme vzdálenosti. V dětství nám může činit výrazné problémy oblékání. Necítíme totiž, kde se přesně nacházejí naše končetiny. Logicky je potom složité strefit se například rukou do rukávů. Podobné těžkosti mohou samozřejmě přetrvávat do dospělosti, ačkoli se s věkem obvykle zmírňují. Protože nám činí problémy vnímat, kde v prostoru vlastně jsme, konstantně zažíváme jistou smyslovou deprivaci, kdy našemu mozku zkrátka a dobře chybí informace o tom, kde se jednotlivé části našeho těla nalézají vůči sobě navzájem i vůči okolí. Tento nedostatek podnětů způsobuje nepříjemné pocity, proto se snažíme chybějící proprioceptivní vjemy nějakým způsobem doplnit. Kupříkladu se nás může zmocnit tendence kousat si nehty, mnout si prsty na rukou nebo stlačovat různé části těla, to vše ve snaze lépe si uvědomit, kde se třeba právě naše prsty nacházejí. Velice často si užíváme čištění zubů, neboť nám poskytuje potřebnou proprioceptivní stimulaci. Jako děti často poskakujeme, úmyslně vrážíme do věcí, záměrně padáme či žvýkáme konec propisovací tužky, popřípadě dolní okraje rukávů. Máte-li doma dítě trpící touto poruchou, dost možná dokáže bez větších problémů strávit hodiny skákáním na trampolíně, hraje si velmi neomaleně s hračkami, často je ničí, nedokáže odhadnout, jak velkou silou působit na předměty. Nesnáze s určením, jakou sílu bychom měli vynaložit při konkrétních aktivitám, máme ostatně i v dospělosti. Často nechtěně rozbijeme skleničku nebo talíř, protože ho uchopíme nesprávným způsobem nebo málo pevně.  Obvykle nám také činí problém odhadnout, jak velký tlak vynaložit při psaní, popřípadě kreslení. V praxi pak buď příliš „ryjeme“ nebo píšeme tak zlehka, že jsou písmena stěží čitelná. V neposlední řadě pak milujeme pevné objetí a přiléhavé těsné oblečení, obojí nám totiž pomáhá cítit naše tělo.

Zde by tedy byly některé základní znaky naší poruchy. V případě, že jste se našli ve většině z nich, existuje reálná možnost, že s ní skutečně celý život žijete. Symptomy proprioceptivní hyposenzitivity mohou být obtěžující, někdy až krajně nepříjemné. Pokud se s ní potýkáme, je nanejvýš prospěšné sestavit si vlastní sadu strategií, které nám život s ní alespoň s části ulehčí. V každodenní existenci nám velmi pomůže těsné oblečení, které nám umožňuje pocítit, kde jsou naše nohy, ruce a vůbec všechny části našeho těla. Obtáhlé punčochy nebo tílka můžeme nosit i pod klasickým oděvem. Máme-li potřebu posílit proprioceptivní stimulaci uvnitř úst, kupme si například balík žvýkaček, které pak vytáhneme, jakmile pocítíme potřebu. Za další možnou kompenzační strategii lze potom považovat zakoupení takzvané těžké deky. Jedná se o obyčejnou přikrývku, jediný rozdíl spočívá v tom, kolik váží. Je totiž, jak již název napovídá, oproti normálním dekám, podstatně těžší. Kromě potřebných smyslových vjemů dokáže u některých lidí velmi dobře zahnat nebo zmírnit stavy úzkosti a zkvalitnit spánek.

Co říct závěrem? Buďte kreativní v nalézání vlastních způsobů, jak si ulevit od smyslové deprivace. Nestyďte se přitom vůbec za nic. Klidně jako dospělí skákejte na trampolíně, pomáhá-li vám právě tento pohyb s vaší poruchou. Každý má přece právo na příjemný život, v němž jsou jeho potřeby naplněny, jak jen je to možné!

Připadá vám, že popis proprioceptivní hyposenzitivitu odpovídá vašim problémům? Znáte někoho, na nějž sedí její příznaky? Přišel vám článek užitečný? Napište nám do komentářů. Jsme tu pro vás!






Komentáře

  1. Ďakujem za popis.Je to ďalšia vec, ktorú som pochopila pri našich deťoch.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za šíření těchto velice opomíjených ale zcela ZÁSADNÍCH informaci.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat