Porucha regulace vnitřních smyslů: Život bez hladu, věčná žízeň…

Milí čtenáři, vítejte u nového příspěvku, posledního dílu ze série informativních článků zaměřených na nejrůznější poruchy zpracování smyslových vjemů. Tentokrát se společně podíváme na to, co se stane, má-li náš mozek problém správně interpretovat a následně regulovat signály, které k němu přicházejí prostřednictvím nervových drah z vnitřních orgánů.

Možná se ptáte, kde se bere spojitost mezi tělesnými orgány a smyslovými vjemy. Odpověď je prostá. Kromě nám všem dobře známých smyslů vnějších, za jejichž zástupce lze považovat kupříkladu zrak nebo sluch, je každý člověk obdařen taktéž pestrou sadou smyslů vnitřních. Informace z nich poskytují takzvané interoreceptory, podobným způsobem, jako chuťové buňky zajišťují vnímání chuti. Na rozdíl od nich jsou ovšem rozesety v nitrech jednotlivých orgánů a neustále nás informují o jejich aktuálním stavu. Kupříkladu nám dávají vědět, jak moc plný nebo prázdný je náš močový měchýř.

Interoreceptory nacházející se v našich tělech jsou pro každý orgán specifické. Postihne-li nás tedy porucha regulace vnitřních smyslů, obvykle jí není zasaženo vnímání všech tělesných soustav. Ať se však naše odchylka dotkne kterékoli části těla, její princip zůstává stejný. Mozek zkrátka a dobře chybně vyhodnotí informace vyslané vnitřními receptory daného orgánů.

Projevů právě popisované poruchy by se našla celá řada, už jen proto, jakým množstvím tělesných soustav člověk disponuje. Společně se tedy pokusíme přijít na kloub alespoň těm nejčastějším, nejdůležitějším a v neposlední řadě taktéž nejzajímavějším z nich.

Začněme již zmiňovaným močovým měchýřem a smyslovými poruchami s ním spojenými. Dochází-li zde ke špatnému vyhodnocování signálů z interoreceptorů, naskýtají se vesměs 2 možnosti. Buď velmi špatně poznáváme, mnohdy si ani nevšimne, že se nám chce čůrat, zkrátka a dobře necítíme ony typické vjemy, které signalizují nutnost zajít si na záchod, nebo máme naopak pocit, že bychom mohli močit pořád. Náš vjem však ani zdaleka neodpovídá realitě. Dost možná se tak vydáváme na záchod 10krát častěji, než je tomu třeba. Děti trpíce první ze zmíněných forem poruchy se obvykle velice často a dlouho počůrávají. Problémy podobného rázu však občas přetrvávají i v dospělém věku.

Ne příliš odlišné obtíže mohou nastat s vylučováním stolice. Buď necítíme, že nastal čas vykonat potřebu, nebo náš nutkání na toaletu pronásleduje stále. Stejně jako v předchozím případě, i zde platí, že se děti obtížně rozeznávající, kdy už musí na záchod, dlouhou dobu neobejdou bez plenek.

U jiných z nás může porucha způsobovat absenci žízně a hladu. Jednoduše necítíme ony charakteristické pocity, které většinu lidí donutí vzít do ruky sklenici vody nebo se najíst pořádného jídla. Klidně tak vydržíme dny o hladu, aniž bychom si vůbec povšimli. Na nedostatek tekutin v organismu nás pak mnohdy upozorní až zcela suché popraskané rty a  dehydratací ztěžklý jazyk. Další lidé musí naopak bojovat s neustálým hladem, neustálou žízní či obojím zároveň. Patříme-li mezi ně, nejspíš dennodenně zažíváme výraznou nepohodu. Máme také sklony k přejídání a zdravotním potížím pramenícím z nadměrného příjmu tekutin. U některých lidí dokonce dochází k prudkým nekontrolovatelným střídáním stavů žízně s naprostou absencí tohoto pocitu, nezávisle na tom, zda a jak moc jsme pili. Pro hlad platí vesměs to samé. Mezi námi žijí i tací, jimž tato smyslová odchylka zabraňuje cítit nasycení. Z toho plyne nekonečný cyklus jedení a zase jedení ve snaze cítit se alespoň trochu sytý.

Některým lidem zabraňuje porucha regulace vnitřních smyslů pociťovat chuť k jídlu nebo ji výrazně snižuje. U jiných naopak zapříčiňuje téměř stálou, mnohdy až neukojitelnou, chuť jíst.

Podívejme se také na regulaci tělesné teploty, přesněji na to, jak může být naší poruchou ovlivněna. Mozek těch, kdo žijí právě z touto variací oné senzorické odchylky, reaguje příliš citlivě nebo naopak zcela necitlivě  na teplotu vnějšího prostředí. Tak se stane, že naše tělesná teplota v horku roste a v zimě klesá více, než je tomu u ostatních lidí. Jsme-li vůči okolním vlivům necitlivý, naše tělesná teplota na venkovní teplotu naopak reaguje pouze velmi omezeně.

Postiženo může být taktéž vnímání srdečního rytmu. Buď jsme si neustále vědomi svého tepu, nebo ho nedovedeme vnímat ani v případech, kdy nám srdce vysloveně buší. 

Srdeční sval některých z nás ostatně tluče příliš rychle již během minimální zátěže. Na druhou stranu pak našemu tělu velmi dlouho trvá, než se tep vrátí do normálu.

Totéž platí i pro dech. Již při malém fyzickém či psychickém vypětí se náš dech rapidně zrychluje a trvá mu velmi dlouho, než se opět zklidní.

Zde jsou tedy předloženy některé z nepřeberných znaků poruchy regulace vnitřních smyslů. Pokud jste se v některých z nich našli a nemáte pro své potíže lepší vysvětlení, například není-li vaše nechuť k jídlu způsobena jiným onemocněním, pak možná trpíte právě touto poruchou. 

Sama jsem si téměř jista, že na mě některé její projevy přesně sedí. Například vůbec necítím hlad a žízeň na mě přijde až po cca 2 dnech bez příjmu tekutin při mé průměrné fyzické námaze. Poznat, kdy mám a kdy nemám plný močový měchýř, mi taky dělá potíže. Dovedu si tedy dobře představit, jak tato odchylka ovlivňuje život člověka.

Pozorujeme-li na sobě symptomy naší odchylky, zkusme si vytvořit seznam strategií, které nám pomohou v každodenním životě. Pokud například necítíme žízeň, nastavme si do mobilu upomínky, které budou hlídat pitný režim do velké míry za nás. Jsme-li neustále hladoví, jezme raději celý den po trochách, než abychom se snažili vydržet bez jídla a později se přejedli. Víme-li, že reagujeme přehnaně na změny teplot, přizpůsobme svoje oblečení. Možností se naskýtá mnoho. Nebojme se projevit veškerou svoji kreativitu ve vymýšlení způsobů, jimiž si usnadnit život. Rozhodně se to vyplatí!

Jeví se vám některá forma poruchy regulace vnitřních smyslů jako přesný popis vašich problémů? Má váš blízký podobné obtíže? Chtěli byste se s námi podělit o své zkušenosti? Napište nám do komentářů. Nezapomeňte, jsme tu pro vás!