Porucha regulace vnitřních smyslů: Život bez hladu, věčná žízeň…

Milí čtenáři, vítejte u nového příspěvku, posledního dílu ze série informativních článků zaměřených na nejrůznější poruchy zpracování smyslových vjemů. Tentokrát se společně podíváme na to, co se stane, má-li náš mozek problém správně interpretovat a následně regulovat signály, které k němu přicházejí prostřednictvím nervových drah z vnitřních orgánů.

Možná se ptáte, kde se bere spojitost mezi tělesnými orgány a smyslovými vjemy. Odpověď je prostá. Kromě nám všem dobře známých smyslů vnějších, za jejichž zástupce lze považovat kupříkladu zrak nebo sluch, je každý člověk obdařen taktéž pestrou sadou smyslů vnitřních. Informace z nich poskytují takzvané interoreceptory, podobným způsobem, jako chuťové buňky zajišťují vnímání chuti. Na rozdíl od nich jsou ovšem rozesety v nitrech jednotlivých orgánů a neustále nás informují o jejich aktuálním stavu. Kupříkladu nám dávají vědět, jak moc plný nebo prázdný je náš močový měchýř.

Interoreceptory nacházející se v našich tělech jsou pro každý orgán specifické. Postihne-li nás tedy porucha regulace vnitřních smyslů, obvykle jí není zasaženo vnímání všech tělesných soustav. Ať se však naše odchylka dotkne kterékoli části těla, její princip zůstává stejný. Mozek zkrátka a dobře chybně vyhodnotí informace vyslané vnitřními receptory daného orgánů.

Projevů právě popisované poruchy by se našla celá řada, už jen proto, jakým množstvím tělesných soustav člověk disponuje. Společně se tedy pokusíme přijít na kloub alespoň těm nejčastějším, nejdůležitějším a v neposlední řadě taktéž nejzajímavějším z nich.

Začněme již zmiňovaným močovým měchýřem a smyslovými poruchami s ním spojenými. Dochází-li zde ke špatnému vyhodnocování signálů z interoreceptorů, naskýtají se vesměs 2 možnosti. Buď velmi špatně poznáváme, mnohdy si ani nevšimne, že se nám chce čůrat, zkrátka a dobře necítíme ony typické vjemy, které signalizují nutnost zajít si na záchod, nebo máme naopak pocit, že bychom mohli močit pořád. Náš vjem však ani zdaleka neodpovídá realitě. Dost možná se tak vydáváme na záchod 10krát častěji, než je tomu třeba. Děti trpíce první ze zmíněných forem poruchy se obvykle velice často a dlouho počůrávají. Problémy podobného rázu však občas přetrvávají i v dospělém věku.

Ne příliš odlišné obtíže mohou nastat s vylučováním stolice. Buď necítíme, že nastal čas vykonat potřebu, nebo náš nutkání na toaletu pronásleduje stále. Stejně jako v předchozím případě, i zde platí, že se děti obtížně rozeznávající, kdy už musí na záchod, dlouhou dobu neobejdou bez plenek.

U jiných z nás může porucha způsobovat absenci žízně a hladu. Jednoduše necítíme ony charakteristické pocity, které většinu lidí donutí vzít do ruky sklenici vody nebo se najíst pořádného jídla. Klidně tak vydržíme dny o hladu, aniž bychom si vůbec povšimli. Na nedostatek tekutin v organismu nás pak mnohdy upozorní až zcela suché popraskané rty a  dehydratací ztěžklý jazyk. Další lidé musí naopak bojovat s neustálým hladem, neustálou žízní či obojím zároveň. Patříme-li mezi ně, nejspíš dennodenně zažíváme výraznou nepohodu. Máme také sklony k přejídání a zdravotním potížím pramenícím z nadměrného příjmu tekutin. U některých lidí dokonce dochází k prudkým nekontrolovatelným střídáním stavů žízně s naprostou absencí tohoto pocitu, nezávisle na tom, zda a jak moc jsme pili. Pro hlad platí vesměs to samé. Mezi námi žijí i tací, jimž tato smyslová odchylka zabraňuje cítit nasycení. Z toho plyne nekonečný cyklus jedení a zase jedení ve snaze cítit se alespoň trochu sytý.

Některým lidem zabraňuje porucha regulace vnitřních smyslů pociťovat chuť k jídlu nebo ji výrazně snižuje. U jiných naopak zapříčiňuje téměř stálou, mnohdy až neukojitelnou, chuť jíst.

Podívejme se také na regulaci tělesné teploty, přesněji na to, jak může být naší poruchou ovlivněna. Mozek těch, kdo žijí právě z touto variací oné senzorické odchylky, reaguje příliš citlivě nebo naopak zcela necitlivě  na teplotu vnějšího prostředí. Tak se stane, že naše tělesná teplota v horku roste a v zimě klesá více, než je tomu u ostatních lidí. Jsme-li vůči okolním vlivům necitlivý, naše tělesná teplota na venkovní teplotu naopak reaguje pouze velmi omezeně.

Postiženo může být taktéž vnímání srdečního rytmu. Buď jsme si neustále vědomi svého tepu, nebo ho nedovedeme vnímat ani v případech, kdy nám srdce vysloveně buší. 

Srdeční sval některých z nás ostatně tluče příliš rychle již během minimální zátěže. Na druhou stranu pak našemu tělu velmi dlouho trvá, než se tep vrátí do normálu.

Totéž platí i pro dech. Již při malém fyzickém či psychickém vypětí se náš dech rapidně zrychluje a trvá mu velmi dlouho, než se opět zklidní.

Zde jsou tedy předloženy některé z nepřeberných znaků poruchy regulace vnitřních smyslů. Pokud jste se v některých z nich našli a nemáte pro své potíže lepší vysvětlení, například není-li vaše nechuť k jídlu způsobena jiným onemocněním, pak možná trpíte právě touto poruchou. 

Sama jsem si téměř jista, že na mě některé její projevy přesně sedí. Například vůbec necítím hlad a žízeň na mě přijde až po cca 2 dnech bez příjmu tekutin při mé průměrné fyzické námaze. Poznat, kdy mám a kdy nemám plný močový měchýř, mi taky dělá potíže. Dovedu si tedy dobře představit, jak tato odchylka ovlivňuje život člověka.

Pozorujeme-li na sobě symptomy naší odchylky, zkusme si vytvořit seznam strategií, které nám pomohou v každodenním životě. Pokud například necítíme žízeň, nastavme si do mobilu upomínky, které budou hlídat pitný režim do velké míry za nás. Jsme-li neustále hladoví, jezme raději celý den po trochách, než abychom se snažili vydržet bez jídla a později se přejedli. Víme-li, že reagujeme přehnaně na změny teplot, přizpůsobme svoje oblečení. Možností se naskýtá mnoho. Nebojme se projevit veškerou svoji kreativitu ve vymýšlení způsobů, jimiž si usnadnit život. Rozhodně se to vyplatí!

Jeví se vám některá forma poruchy regulace vnitřních smyslů jako přesný popis vašich problémů? Má váš blízký podobné obtíže? Chtěli byste se s námi podělit o své zkušenosti? Napište nám do komentářů. Nezapomeňte, jsme tu pro vás!


Komentáře

  1. Dekuji za zajimavy clanek,zatim jsem se v tom nenasla,ale verim,ze spouste lidi pomuze vysvetlit nejake problemy.Nejcasteji hledaji odpoved rodice na pomocovani u malych deti.Diky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za milý komentář. :) Jsem ráda, že článek zaujmul.

      Vymazat
  2. Rozhodně zajímavý článek! Ani jsem nečekala, že takovéto poruchy existují. Je super, že se k nim vyjadřujete :) Nejvíce mě asi překvapilo to, že necítí hlad a žízeň. A ti, kteří trpí poruchou močového měchýře nebo se stolicí musí být hrozné.. Jako v dospělosti, chudáci lidi :(

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za komentář. :) Ty problémy s poznáváním potřeby zajít si na záchod mi taky přijdou šílené, zvlášť právě v dospělosti.

      Vymazat
    2. Dobry den. Muj autisticky syn, zrejme trpi poruchou potreby jist a pit. Jednou mi dokonce 2 dny nejedl a hlavne se ani nenapil. Ani kapicku. Po 2 dnech zhubl 2kg, byl tak zeslably,ze jsem ho na zachod musela nosit a chybel jen kousek a skoncili jsme v nemocnici na kapackach. Nastesti si vzal stavu alespon z kavove lzicky, takze nejhorsi bylo zazehnano. Bylo opravdu hrozne tezke koukat, jak se Vam dite ztraci pred ocima a vy nemuzete nic delat. Nikomu nepreji nic podobneho, bala jsem se, ze mi umre��.

      Vymazat
    3. Taky se mi jednou stalo, že jsem 2 dny nejedla a nepila. Byla jsem se třídou na zájezdu v Anglii. Pak jsme se vraceli autobusem zpátky a celé ty dva dny, co jsme jeli, jsem nic nesnědla ani nevypila. Nejdřív se mi jíst nechtělo, pak jsem na to nějak zapomněla a pití mě ani vůbec nenapadlo. Pamatuju si, že jsem ten druhý den v autobuse někdy odpoledne na docela dlouhou dobu usnula, pak jsem se probudila a najednou mi došlo, že mám strašně sucho v puse. Až potom jsem se konečně napila. Za celou tu dobu jsem neměla ani trochu žízeň.

      Vymazat
  3. Dakujem za članok, nedavno som čitala o termoregulačnej poruche u ludi s PAS. Ževraj aj ked je zima a su nalahko oblečení, zima im naozaj nie je a preto neprechladnu. Túto ma zrejme aj moj syn. Nečitala som ale že by boli postihnute aj ine oblasti. To by vysvetlovalo aj synove pocikavanie, dlho sme mali plienky, ešte stale ho musim davat v noci vycikat aby to vydržal do rana a ešte aj teraz sa mu stane že si cvrkne ( má 6) . Skoro stále je hladny, a naopak v školke ked nezje obed, tvrdi mi že potom hladny nebol.Čo sa mi zda neuveritelne, doma by jedol za ten čas aj 2x. A velmi dlho slintal ako maly. take provizorne podbradniky ...akože šatky, sme davali asi do 3rokov. Zas ho o trošku viac chapem , dakujem :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem moc ráda, že Vám článek pomohl pochopit v určitých ohledech vašeho syna. :) Co se týče slintání, tvorba slin se obvykle zvětšuje během jídla, když cítíme jídlo, na které máme chuť, nebo když víme, že budeme jíst. Pokud má Váš syn chuť k jídlu obecně zvýšenou, pak u něho může docházet právě k oné výrazné tvorbě slin. Nebo může být hypersenzitivní (nadměrně citlivý) vůči pachům. Když pak cítí dobré jídlo, jeho tělo zareaguje přehnaně a slin se utvoří až přebytečné množství. Zhruba tohle mě napadá jako vysvětlení. ;)

      Vymazat
  4. Díky za článek, konečně jsem nejspíš pochopila. Jako dítě jsem prakticky odmítala jíst. Ne nebyla to rozmlsanost, nechtěla jsem jíst prostě nic..ani bonbony, čokolády... každé jídlo do mě museli prakticky nasoukat. Prostě jsem necítila hlad a byla hubená jak tyčka. Když jsem se v 18 letech vdávala měla jsem 48 kg při výšce 173 cm. Ne nebyla jsem anorektička, nechtěla jsem hubnout, držet linii, diety...prostě jsem nikdy nepocítila hlad. Změnilo se to až v dospělosti po porodu dcery...A dnes už je to úplně jiná kapitola...jídlem si konpenzuji nudu, stresy, deprese...takže naopak jím a jím a jím téměř pořád...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Těší mě, že ti článek pomohl, respektive, že se ti díky němu některé věci vysvětlily. :) S jídlem jsem to měla a stále mám stejně. Hlad ve svých 18 letech pořád necítím. Jinak, u mě deprese působí přesně naopak, díky ní jím ještě méně než jsem jídala dřív.

      Vymazat

Okomentovat