O mých démonech

Milí čtenáři, všechny Vás srdečně vítám na našem blogu. Tentokrát jsem si pro Vás připravila článek lišící se od všech ostatních příspěvků, které se kdy vyskytly na těchto stránkách. Jedná se o jakýsi pokus o obrazný popis bipolární poruchy, s kterou zvláště v posledních dnech usilovně bojuji, ač za úporného a neodbytného pocitu, že tento boj prohrávám. V onom krátkém textu, který zde čeká na Vaše přečtení, se snažím zachytit, jak svoji nemoc cítím uvnitř, jak by asi vypadala, kdybych ji nakreslila na kus papíru, jakým způsobem zasahuje do mého života… Avšak, dost bylo řečí. Raději Vám na tomto místě popřeji příjemné čtení.


Pořád, ať už jdu kamkoli, ať už se nacházím kdekoli, mě objímají dva démoni. Jeden z nich je celý modrý, s očima plnýma šíleného nadšení, nadšení nad tím, jak nade mnou získává moc. Druhý démon, šedivý, někdy černý a divoký jako zuřivá bouře, neustále pláče. Jeho slzy vtékají do mého nitra a tam jako jed hubí radost. Ti démoni jsou bratři, přesněji siamská dvojčata. Srůstají k sobě spodními částmi svých těl a nikdy, za žádných okolností, nemohou být odděleni.

Jejich sourozenecké soužití nepatří mezi ty nejideálnější, a to vše jen díky neukojitelné touze po moci. Často spolu soupeří, jeden se chce navždy odtrhnout od druhého, aby nade mnou získal onu pověstnou neomezenou moc. Takto se perou velice často, až občas zapomenou na mou existenci a nechají mě prozatím na pokoji, jen aby přemohli svého sourozence. Jindy některý z nich dočasně vyhrává a okamžitě se chápe kontroly, někdy na dny, někdy na měsíce. Druhý, poražený bratr, jen přihlíží, slabý a nemocný. Avšak, jde přece o siamská dvojčata. Vláda dominantního démona vyčerpává a síla, která mu díky jeho urputné snaze udržet si moc stále ubývá a ubývá, se postupně přelévá do jeho předchozím bojem znaveného druha, až dokud nenabude takové energie a síly, že své dvojče svrhne z trůnu. Ten boj je věčný, vyčerpávající, únavný a jednou za čas démonům na jistou dobu dojde jeho zbytečnost. Mimo to se kdesi hluboko v nich probudí skrytá sourozenecká láska, dostanou chuť skoncovat s tím nekonečným válčením. Spojí se a vytvoří vládnoucí koalici. Kontrolují mě oba, jeden smývá slzami mou radost i veškeré zbytky zájmů, druhý mě zářivými blesky šlehajícími do mého těla nabíjí energií, která mně nedovoluje na chvilku vydechnout, do mé hlavy vnáší hurikány myšlenek, zatemňuje mi mozek vztekem, občas stahuje mnou bránici v záchvatech smíchu, zatímco mi druhý démon šeptá do ucha, jak zbytečná, porouchaná a ubohá vlastně jsem.

Mohli byste se ptát, proč tohle dělají. Víte, živí se z mých emocí. Čím větších extrémů ty emoce dosahují, tím lépe se najedí. Já však strádám, den ode dne víc, chřadnu, pomalu umírám, aniž by si kdokoli všiml. Mí dva příživníci mi způsobují nesnesitelná muka a bolesti, zvláště když působí ruku v ruce. A já se postupně dostávám na samý okraj svých možností. Smrtí se od nich osvobodím, zemřu já a zemřou oni, neboť parazit nepřežije bez hostitele. Jako jediná úniková cesta se tedy jeví skončit se životem. Proč tu cestu nevyužít? Protože je to společensky nepřijatelné? Protože bych ublížila svým blízkým? Víte, plačící démon mě již přesvědčil, že na mně nikomu vlastně nezáleží.

Pokus o znázornění mých démonů barvevnými pastelkami na list papíru.


Komentáře

  1. Zatím nejlépe popsaný život s BAP.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. Hodně to pro mě znamená, zvlášť když to říkáš ty.

      Vymazat
  2. Skvěle napsané, až mi z toho mrazí, když si zkouším představit, co musíš zažívat...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za komentář. Jsem ráda, že se článek líbil.

      Vymazat
  3. Monicko,moc dekuji za otevrenou zpoved o Tvem soucasnem psychickem stavu.Je me Te moc lito,jsi moc statecna a vim,ze Te kazdy den stoji hodne namahy,abys ho jakztakz prezila.Verim,ze Ti bude prat stesti a konecne se dostanes do rukou spravnych a empatickych psychiatru,kteri Te budou ochotni vyslyset a nasledne lecit.Preji Ti hodne stesti na Tve trnite ceste.Jsem s Tebou a vzdy budu.Bud statecna jako doposud.Hodne strsti!!!

    OdpovědětVymazat
  4. Monicko,klidne pis o svem stavu dal.Pomuzes tim sobe,svym blixkym i vdem trm,kteri maji podobne problemy a sami si s tim v xacatku nebi rady.Ty jsi moc sikovna na pisemny projev,ale i na diagnostiku.Diky Ti za vse a drz se.Preji Ti moc stesti a sily!Inka

    OdpovědětVymazat
  5. Monousku,chci Te pochvalit za vystizny obrazek pusobeni demonu na Tvoji osobu.Vyjadruje naprosto vse,co o jejich pusobeni na Tvoji osobu pises.Jsi uzasna vytvarnice,skoda,ze Ti Tvuj momentalni zdravotni stav brani ve vytvarnem projevu.Uz se tesim,az mi neco pekneho zase nakreslis.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Babí,děkuji za milé komentáře, především však za podporu. Jsi hodná.:)

      Vymazat
  6. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  7. Zaujímavý pohľad ako to je. Aspoň som si urobil predstavu. Ja mám schizofréniu, robí mi to značné ťažkosti, ale nevidím to čierne je to ku mne dosť tolerantné ale musím sa držať.

    OdpovědětVymazat
  8. https://www.ibisbooks.cz

    https://m.youtube.com/channel/UC8BmPSsxTTgVg-up8fISjRQ

    Tyto knihy by vám mohly pomoct.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat