Očkování - Je autismus horší než smrtelná nemoc?
V současném trendu pak nejsem zdaleka sami. Nárůst v počtu lidí nemocných spalničkami pozoruje celá Evropa i celý svět. Evropské centrum pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) hlásí v období od 1. března 2018 do 28. února 2019 celkem 11 967 nakažených a za rok 2018 35 mrtvých. S většími či menšími ohnisky se potýkají prakticky všechny evropské země, největší z ohnisek jsou však patrny v zemích s nejnižší proočkovaností, jako je Francie, Itálie, Německo, Řecko či Rumunsko. Tentýž problém řeší i Spojené státy americké, kde za první 4 měsíce roku 2019 překonali se 704 případy rekord z roku 2014 a potýkají se tak s nejvyšším počtem případů onemocnění od roku 2000, kdy byly spalničky v USA prohlášeny za eliminované.
Světová zdravotnická organizace (WHO) pak před pár dny oznámila, že se počet případů spalniček za první tři měsíce letošního roku oproti témuž období loňského roku celosvětově ztrojnásobil.
Takto dramatický nárůst je mimo jiné spojován s antivakcinačním hnutím, takzvanými antivaxx. A v souvislosti s nimi pak dříve nebo později přijde na řadu slovo autismus.
Mýtus o tom, že mezi očkováním a autismem existuje příčinná souvislost, se datuje zpátky ke studii britského vědce Adrewa Wakefielda a jeho 12 kolegům publikované v roce 1998 v časopise Lancet. Zakládala se na vzorku 12 dětí, které měli po aplikaci MMR vakcíny* začít vykazovat příznaky autismu a trpět chronickými střevními obtížemi. Již od samého počátku bylo zřejmé, že se jedná o studii chybně navrženou, a to hned z několika důvodů, včetně extrémně malého, statisticky nevypovídajícího vzorku lidí a absence jakékoli kontroly, ať již placebem či jinou z možných metod. Co víc, po jisté době vyšlo na povrch, že byla nejen špatně sestavená, ale dokonce zmanipulovaná a podvodná, k čemuž se sám Wakefield později přiznal.
V následujících 20 letech byla spojitost mezi autismem a očkováním nespočetněkrát vyvrácena nezměrným množstvím jiných studií včetně obrovské metaanalýzy z roku 2014 zahrnující 1,2 milionu lidí, která vyvrátila krom dalšího taktéž souvislost mezi autismem a rtutí a autismem a thimerosalem. Z faktu, že očkování autismus nezpůsobuje, se tak stalo jedno z nejsilněji podložených negativních tvrzení v historii medicíny. Spousta lidí však nepřestává původní domněnce věřit.
Je dozajista pravdou, že ani antivaxx komunita není jednotná. Mnoho antivaxxerů v příčinnou souvislost mezi očkování a autismem nevěří, k rozhodnutí neočkovat nebo očkování odkládat je vede řada jiných důvodů a autismus nepovažují za relevantní. V případě sousty jiných se však vyvrátit mýtus o vakcínách a autismu jeví jako prakticky nemožné a myslím, že by nepomohlo ani dalších 1000 studií. Strach z poruch autistického spektra je zjevně větší, než může být víra v jakýkoli důkaz. Množství těch, kteří své vakcíny dostanou včas, tak v mnoha částech světa klesá. V roce 2017 dosahovala proočkovanost MMR vakcínou potřebných 95% pouze ve 6 zemích v evropském regionu, v pěti klesla dokonce pod 85%. V Česku se v současnosti pohybuje kolem 90%, zatímco v roce 2013 to bylo ještě 99%. Podobný pokles je pak zaznamenatelný na celém světě a WHO označilo odmítání očkování za jednu z 10 největších hrozeb pro veřejné zdraví pro rok 2019.
 |
| Mapa proočkovanosti 2. dávkou vakcíny obsahující složku proti spalničkám v Evropě pro rok 2017. Zdroj: ECDC |
Nad tím jak to udělat, aby lidé začali opět věřit, že jsou vakcíny bezpečné a opravdu pomáhají, si nejspíš láme hlavu většina organizací zodpovědných na veřejné zdraví po celém světě a myslím, že nikdo vlastně netuší. V souvislosti s antivaxx hnutím však vyvstává ještě jedna otázka, která je, dle mého názoru, klíčová, ale na kterou se velmi často zapomíná. Proč se lidé autismu tolik bojí?
Pro mnohé je zdá se děsivější než cokoli jiného. Ale z čeho mají tak strašný strach? Myslím, že si představí dítě sedící v koutě, které bije hlavou o zeď, neprodyšně uzavřené ve svém světě, neschopné komunikace ani základní sebeobsluhy, které se jim nikdy nepodívá do očí a neřekne jim mami, mám tě rád. A pak by se museli celý život dívat na to, jak si ostatní děti hrají na pískovišti a běhají venku s kamarády, jen jejich dítě toho nikdy schopno nebude. Z tohoto pohledu by se autismus mohl opravdu jevit jako tragický ortel. Ale pohled rodiče ne vždy reflektuje, jak se na věc dívá autista sám.
Mnoho lidí si myslí, že nemůžeme žít plnohodnotný život. Ale kdo to může soudit? Může vůbec soudit někdo jiný, než autisté samotní? Jak bychom jen mohli usuzovat na to, jak plnohodnotný je život jiného člověka, aniž bychom se ho zeptali? A jak je možné, že se tolik lidí domnívá, že si to dovolit může?
Antivakcinační hnutí je mnohem víc, než jenom odmítání očkování. Nepoškozuje jen ty, kteří onemocní infekcí, jíž by se jinak dalo předcházet, ale těžce dopadá se i na komunitu autistických lidí. Pokud někdo nenávidí autismus, pak musí zákonitě nenávidět i velkou část z toho, kým jejich autistický blízký je. Protože autismus nelze od osobnosti člověka jednoduše oddělit, jako rakovinu nebo spalničky. Je její integrální součástí a skrz na skrz jí prostupuje.
Mnozí z nás jsou se svým autismem spokojení, a ač se to některým může zdát jen těžko pochopitelné, ano my chceme zůstat autisty. Náš život je plnohodnotný a bohatý. Dozajista existují i takoví, kteří autisty zůstat nechtějí, je však důležité zamyslet se nad tím, co je příčinou? Opravdu jim autismus způsobuje utrpení sám o sobě, nebo trpí tím, jak se společnost k autismu staví?
Pokaždé, když někdo nenaočkuje svoje dítě ze strachu z autismu, vysílá autistům, kteří žijí právě teď a právě tady, zprávu. Zprávu, že by bylo lepší, kdyby na světě vůbec nebyli. A pokud ano, tak leda bez autismu, jako úplně jiní lidé, ne takový, jací jsou.
Všichni bychom si měli položit otázku, co vlastně chceme? Dali bychom přednost světu, kde ročně umírají miliony lidí na nemoci, kterým by se dalo předcházet, ale nežije v něm ani jeden autista, nebo světu bez těchto nemocí, ale s 1 z 59 na autistickém spektru?
Pokud se přikláníte k první možnosti, zkuste se nějakého autisty zeptat, co si o tom myslí, alespoň jednoho. Pokud žádného neznáte, na internetu jich naleznete dozajista mnoho. Někteří píšou své blogy, jiní natáčí na YouTube. V zahraničí se najdou i nemluvící autisté, jejichž autismus vypadá na první pohled docela přesně jako to, čeho se tolik rodičů tolik bojí, ale přesto svými články komunikují se světem a šíří zcela jiné poselství.
Nechtít, aby byli autisté na světě, a pokud už, tak pouze vyléčení, je příkladem eugeniky, ableismu a diskriminace na základě genetického kódu. I pro ty, kteří nevěří, že je jedná o věc vrozenou a geneticky podmíněnou, stále platí část zmiňující ableismus. Na této planetě mají právo žít všichni, bez ohledu na to, s jakým postižením se narodili. Toužit po opaku je podobné, jako toužit po světě bez gayů či Romů.
To, zda očkování k autismu vede nebo ne, snad ani není to nejpodstatnější. Jako mnohem závažnější se mi jeví fakt, že tolik lidí považuje autismus za něco tak strašného, že se kvůli němu vyplatí neočkovat.
Před zavedením plošné vakcinace na světě ročně zemřelo zhruba 2,6 milionů lidí na spalničky a miliony dalších umíraly na černý kašel, dětskou obrnu, tetanus, žloutenku typu B, záškrt a onemocnění vyvolaná Haemophiliem influenzae typu B. Nespočet dalších si pak po prodělání těchto nemocí neslo po zbytek života závažné následky. Autismus naproti tomu ještě nikdy nikoho nezabil.
Nechat se očkovat je to nejmenší, co můžete udělat pro svět, a přesto v nynějších dnech tolik cenné, více než cokoli jiného. Chráníte tak nejen sebe, ale i všechny kolem vás. A i v případě nemocí, které se nešíří z člověka na člověka, svým zdravím snižujete celosvětové břemeno, které daná nemoc přestavuje.
Ve čtvrtek jsem dostala druhou dávku vakcíny proti klíšťové encefalitidě. V následujících měsících až letech se nechám naočkovat na všechno, co je v našich zeměpisných šířkách relevantní. Chci tento úspěch medicíny co nejvíce podpořit a povzbudit ostatní k tomu, aby udělali to samé. 1,5 milionu lidí po celém světě každým rokem stále umírá úplně zbytečně, na nemoci, kterým by se dalo očkováním, včetně toho dobrovolného, předcházet. Provaxx hlasy musí být slyšet nejméně stejně nahlas jako anitvaxx. A nesmí to být jen doktoři, ministerstvo zdravotnictví a pracovníci krajské hygienické stanice. I běžní lidé musejí jasně vyjádřit svůj názor a podložit ho činy. A taky vyslat poselství komunitě autistů po celém světě. Zprávu, že autismus není horší než nemoci, na které se umírá.
Ve čtvrtek jsem dostala druhou dávku vakcíny proti klíšťové encefalitidě. V následujících měsících až letech se nechám naočkovat na všechno, co je v našich zeměpisných šířkách relevantní. Chci tento úspěch medicíny co nejvíce podpořit a povzbudit ostatní k tomu, aby udělali to samé. 1,5 milionu lidí po celém světě každým rokem stále umírá úplně zbytečně, na nemoci, kterým by se dalo očkováním, včetně toho dobrovolného, předcházet. Provaxx hlasy musí být slyšet nejméně stejně nahlas jako anitvaxx. A nesmí to být jen doktoři, ministerstvo zdravotnictví a pracovníci krajské hygienické stanice. I běžní lidé musejí jasně vyjádřit svůj názor a podložit ho činy. A taky vyslat poselství komunitě autistů po celém světě. Zprávu, že autismus není horší než nemoci, na které se umírá.
*MMR - vakcína proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím
No Moniko jsem u vytržení, když čtu tvůj článek i když s malými pravopisnými chybami ( ano mi (my) chceme ), ale to není podstatné, podstatné je to , že ty autista vůbec napíšeš takový to naprosto geniální článek. Měli by si ho přečíst všichni .... jak to provést nevím, já si ho musím přečíst snad ještě hodně krát abych pochopil tvůj myšlenkový ...perfektní záměr objasnit souvislosti a hlavně pohled na autisty samotné ve vztahu k očkování.
OdpovědětVymazatJsi dobrá a já jsem rád, že jsi moje vnučka a že můžu občas , když ty jsi naprosto vytížená psaním takovýchto článků se s tebou když tě někam vezu o tvých problémech pobavit. Myslím si, že Ti co se na autisty dívají třeba pohrdavě, třeba s bázní , třeba i vyhýbavě by to měli zkusit a určitě by se jejich pohled a pohled zainteresovaných lidí změnil.
Míra Malach děda
Díky. Jedním z hlavních záměrů při psaní tohoto článku bylo poskytout pohled na věc z trochu jiného úhlu. Jsem ráda, že se to nejspíš povedlo. :)
VymazatPokud bys mě chtěl podpořit a dostat článek k více lidem, můžeš ho sdílet jako příspěvek na Facebooku nebo jiných sociálních sítích.
Z pohledu toho, jak vnímáš autismus a jaké máš informace o očkování, je to správně. Jiná věc je, zda má pojem "autismus" jednoznačný význam, a zda ty informace o očkování nemáš hodně omezené. Třeba to s Wakefieldem je už celkem trapná argumentace, která se pořád dokola objevuje v mainstreamu. Samozřejmě, že ta studie už svým rozsahem nemohla a taky neměla za cíl přinést důkaz o vlivu MMR vakcíny na "vznik" autismu. Přesto se to takto prezentuje, vytváří se statistiky ohledně MMR, které mají jakože vytvořit opačný důkaz, že zde zmíněná souvislost není. No vlastně se tím kamufluje, že před MMR už dítě zpravidla dostalo opakovaně možná mnohem víc zatěžující multivakcínu (u nás hexu) a v rizikovém věku do půl roku věku dítěte. Z tohohle pohledu ty statistiky zaměřené jen na MMR nemají prakticky žádnou hodnotu. Další věc je, že se zde zkoumá celé autistické spektrum. Zkoumat by se měl tzv. regresivní autismus, tedy pokud se dítě vyvíjelo třeba i na svůj věk nadprůměrně rychle, pak se vše najednou změnilo, dítě ztratilo třeba i schopnost mluvit, jemnou motoriku, třeba se i stalo hypotonické atd. Autismus je nejednoznačný pojem. Může znamenat jiný způsob myšlení a vnímání, jakousi atypičnost, jinakost, minoritu v rámci neurodiverzity společnosti. Tedy nikoliv poruchu. Tak to zřejmě vnímá mnoho AS a oprávněně. Autismus jakožto "diagnóza" je definován jakousi tou (i trochu spornou) triádou (diagnóza je to nesprávně, protože je to ve skutečnosti souhrn symptomů - vnějších projevů, není definována příčina, aby to mohla být diagnóza). A nakonec je tu něco, co by se dalo nazvat doprovodné zdravotní obtíže (všimni si, že nejsou součástí té "diagnózy"), které ale možná jsou rozhodující, ve které části spektra bude autista vnímán. Je možné, že někdo například nemluví, protože nechce, někdo ale taky opravdu fyzicky nemůže. Je možné, že někdo bouchá hlavou o zeď, protože je frustrovaný z chování okolí vůči němu, z nepochopení, z nemožnosti se vyjádřit. Ale taky ho třeba může velmi bolet hlava. A nebo taky obojí (což způsobuje nepřehlednou situaci). Každý si může pod slovem "autismus" představit různé věci, od řekněme pozitivní jinakosti, po třeba i těžký zdravotní stav. To druhé je právě otázkou zkoumání vlivu genetiky a prostředí (očkování je také vliv prostředí). Tím, že se tyto věci nerozlišují, vnikají nedorozumění. Pokud jde o to očkování, tvrdím, že nic moc dokázáno nebylo. Jsou to převážně jen ty spekulace ohledně MMR, prezentované jako nějaký důkaz ohledně očkování obecně. Například se hledají nová adjuvans než na bázi hliníkových solí (hexa)- jestli se nemýlím, jejich vliv a způsob, jak se z těla vyloučí není dodnes zmapován, tedy nemohou být považovány za bezpečné. Mimochodem, víš vůbec, k čemu tam jsou? Pokud máš informace dokazující opak, uvítám je.
OdpovědětVymazat(Nemám a nechci mim účet Google, tak se omlouvám za příspěvek pod anonymním účtem. Ondřej Boček)
Pokusím se postupně na všechno odpovědět:
Vymazat1.) Wakefieldova studie
Původní studie, kterou publikoval Adrew Wakefield, si opravdu nekladla za cíl přinést důkaz. Měla ale poukázat na možnost, že mezi MMR a autismem nějaká spojitost existuje. Vzhledem k tomu, že se studie později ukázala jako podvodná, bylo toto nastiňování možné souvislosti zjevně pokusem o to, jak záměrně oklamat veřejnost a vrhnout na MMR vakcínu špatné světlo. Celý výzkum byl tajně financován právníky, jejichž klienti v té době výrobce MMR žalovali. Zároveň si Wakefield podal žádost o patent na monovalentní, údajně šetrnější vakcínu proti spalničkám. Evidentně se tak jednalo o snahu vystrašit veřejnost skrz zmanipulovaná data a vytvořit tak vhodnou půdu pro svoji konkurenční vakcínu, na které by následně vydělal. K tomu nebylo třeba poskytnout důkaz. Pouhá možnost, že by třeba dítě po očkování mohlo dostat autismus, stačila k tomu, aby se lidi začali bát, a myslím, že si to dobře uvědomoval.
Dle mého názoru jednal čistě účelově. Věděl, jak rychle se šíří strach a tušil, že k tomu, aby propukla panika, postačí málo. Ze zdiskreditování MMR mu koukali velké peníze a ty byly nejspíš lákavější než cokoli jiného.
2.) Jiné vakcíny a autismus
VymazatJe pravda, že se většina studií zabývá vztahem mezi autismem a MMR, popř. autismem a thimerosalem. Nejsem si vědoma studie, která by zkoumala přímo vztah mezi hexa a autismem, ale například metanalýza, kterou zmiňuju v článku, porovnávala obecně očkované a neočkované děti a neprokázala, že by mezi očkovanými bylo více autistů než mezi neočkovanými. Taktéž se porovnávali děti očkované včas dle platného očkovacího kalendáře a děti, u kterých se očkování oddalovalo (https://pediatrics.aappublications.org/content/125/6/1134.abstract?sso=1&sso_redirect_count=1&nfstatus=401&nftoken=00000000-0000-0000-0000-000000000000&nfstatusdescription=ERROR%3a+No+local+token) V potaz se brali veškeré vakcíny. Ani zde nebylo prokázáno, že by mezi dětmi očkovanými včas bylo více autistů. Dokonce i děti, které měli vyšší pravděpodobnost rozvoje PAS díky genetické zátěži, nebyla žádná spojitost prokázána. Mnoho studií studovalo také vztah mezi vámi zmiňovaným autismem s regresí a MMR, právě proto, aby se předešlo případnému biasu a náhodou nám tak neunikala určitá menšina v rámci autistické komunitu, u které by vakcíny na rozvoj autismu mohly mít vliv. Ani zde však nebyla prokázána jakákoli souvislost. (https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/11581466; https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/11850369; https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/10376617)
Koukala jsem se, zda bych našla nějaká data přímo ohledně hexavakcíny. Nedaří se mi. Každopádně, nová Dánská studie, která byla publikována letos (https://annals.org/aim/fullarticle/2727726/measles-mumps-rubella-vaccination-autism-nationwide-cohort-study) bere právě v potaz všemožné rizikové faktory pro autismus, včetně pohlaví, PAS u sourozence, tzv. autism risk score (které počítají na základě různých rizikových environmentálních faktorů jako je způsob porodu, předčasný porod, věk rodičů atd.), ale hlavně také veškerou předchozí vakcinaci. Konkrétně jde pak právě o hexavakcínu, tutéž, co se používá u nás (DTaP-IPV/Hib) U každé z těchto podskupin posuzovali, zda u nich v různých přesně definovaných časových odstupech po MMR dochází k větší prevalenci PAS oproti kontrolní skupině. Ani v jedné z těchto skupin toto zaznamenáno nebylo. Z toho jasně vyplývá, že MMR nejen, že nezpůsobuje autismus, ale nemůže ho ani spouštět u z mnoha důvodů rizikových dětí. A ani předchozí podání hexi na to nemá žádný vliv.
3.) Hliník
VymazatO hliníku jsem už taky slyšela. Každopádně FDA jasně prohlásilo, že je množství hliníku obsažené ve vakcínách bezpečné. (https://wayback.archive-it.org/7993/20170405003134/https:/www.fda.gov/BiologicsBloodVaccines/ScienceResearch/ucm284520.htm) Brali přitom v potaz nejnovější znalosti o Al včetně toho, jak rychle se dostává z těla, jak ho filtrují ledviny, jak rychle se šíří od místa vpichu atd. Podle zprávy se dítěti za 1 rok života dostane do těla skrz vakcíny maximálně 4.225 mg tohoto prvku (Kolik mg obsahuje která vakcína se lze dočíst zde: https://pediatrics.aappublications.org/content/112/6/1394.full#T3) Mnohem více ho ovšem přijmeme ve stravě. Průměrný Američan sní denně asi 7-9 mg hliníku (https://www.atsdr.cdc.gov/phs/phs.asp?id=1076&tid=34). Al je obsažený i v mateřském mléce a kojenecké výživě. O biochemie toho moc nevím, ale předpokládám, že přesný metabolismus hliníkových solí včetně toho, jak přesně se metabolity dostávají z těla, opravdu známo nebude. Znalosti bohužel zatím tak daleko nejsou. To však automaticky neznamená, že jsou hliníkové soli ve vakcínách nebezpečné. Spíše si myslím, že pokud se někdo snaží najít alternativní adjutanta, bude to nejspíš ze strachu, že by kvůli hliníkovým solím mohl o vakcíny klesat zájem, ne pro jejich nebezpečnost jako takovou.
Na záver bych ještě ráda dodala toto:
VymazatDomnívám se, že pokud se obavy z MMR přesunou na DTaP-IPV/Hib a nadále bude kladen důraz na hliník, brzy přijdou studie, které se zaměří přímo na tato spojení a myslím, že je s největší pravděpodobností vyvrátí. Zároveň však považuji za důležité zmínit jednu věc. Pokud někdo přijde s určitou teorií (hliník způsobuje autismus, hexavakcína způsobuje autismus, souhra několika definovaných příčin způsobuje autismus), nemůže předpokládat, že je pravdivá jen proto, že (zatím) neexistuje dostatečně silný důkaz o opaku. Sám by ji měl být schopen doložit silnými a zopakovatelnými studiemi standardně uznávaného designu a s dostačeným počtem účastníků. Dokazovaní opaku by mělo myslím přijít až jako druhé v řadě. Pokud vím, žádná studie ohledně autismu a MMR, autismu a hliníku, autismu a rtuti ani autismu a jakékoli jiné vakcíny, která by souvislost opravdu dokazovala, neexistuje. Vesměs jsou malé studie o pár lidech, postrádající jakoukoli kontrolu a občas nakonec vyjde najevo dokonce manipulace s daty.
Edit: Nové typy adjuvants je samozřejmě záhodno vymýšlet také proto, aby se posílila efektivita vakcíny. Můžou kupříkladu aktivovat jiný typ imunitní odpovědi (např. odpověď jiného podtypu imunitních buněk, buněčnou imunitu spíše než imunitu zprostředkovanou protilátkami...)
VymazatJinak pokud jde o ty "smrtelné choroby", jistě jsi viděla grafy, ze kterých je vidět, že úmrtnost na nemoci, proti kterým v Evropě očkujeme, v době zavádění očkování už byla minimální. Očkování sice snížilo jejich výskyt, ale těžko lze přece mluvit o tom, že zabránilo smrtícím epidemiím. Ona úmrtnost souvisela s dobou především hladu, tedy oslabení organismu. Což je jistě i dnes problémem třetího světa, no situace tam by se logicky neměla zahrnovat do statistik tzv. vyspělých zemí. Nepřemýšlelas třeba, proč v ČR dnes nemáme epidemie moru, cholery, různých nemocí, které se sem snadno dostanou díky cestování třeba do Indie, a dokonce ani tuberkulózy, na kterou se očkovat přestalo (a to kvůli malé účinnosti vakcíny a častým komplikacím, nikoliv, že by už neexistovala)? Měly by tu přece být epidemie. Dnes už je také především situace jiná, než kdysi, pokud jde o různé poruchy imunity, její oslabení a problémy "zmatené" imunity - autoimunity. I proto by se mělo dbát opatrnosti. Což se děje čím dál méně, děcka jsou očkovány i když nemají dobrý zdravotní stav, či je problém v rodině, bere se to na lehkou váhu, očkování je prezentováno jako "lék", jako něco, co zvyšuje imunitu. Nezvyšuje, pouze to umožní (když se to podaří) naučit organismus v případě nákazy rychleji reagovat. Pokud ale nebude imunita vypořádku, žádné očkování nepomůže, tělo se neubrání. Další věc je, že se zaměňuje proočkovanost malých dětí za kolektivní imunitu. Očkování není 100%, netestuje se, zda zafungovalo! A už vůbec se netestují dospělí. Kolektivní imunita možná bude ve skutečnosti dost malá. Takže opět - měly tu už dávno propuknout epidemie. Dnešní pediatr je školen a motivován farmaceutickými reprezentanty, většinu studií vytvářejí farmac.firmy, je tu střet zájmů, tohle by mělo být v rukou státu, ne soukromých firem. Ty jsou velmi bohaté, snadno ovlivní média nebo někoho uplatí. To nejsou konspirační teorie, skandály těchto firem a až miliardové pokuty (v dolarech), které platily, jsou dohledatelné veřejně. Nakonec zde i porušování legislativy EU v oblasti reklamy poukazují na jakousi moc těchto gigantů. Samozřejmě je tu i druhý extrém, kdy lidé věří různým konspiračním teoriím o snaze vyhubit lidstvo, no je jistě třeba extrémům se vyhnout.
OdpovědětVymazatJeště znovu podpis autora příspěvku: Ondřej Boček. Ve skupině na Facebooku "Autismus - praktické informace" jsem oba příspěvky přidal pod fb účtem).
Vymazat1.) Úmrtnost na nemoci, proti kterým se očkuje
VymazatNevím, na jaké grafy odkazujete. Každopádně, vakcína proti záškrtu a tetanu vznikla někdy ve 20. letech, proti černému kašli v 30. letech, první vakcína proti poliu v 50. letech. Plošně se začali užívat vždy tak o 10 let později, někdy i za delší dobu, někdy za kratší, záleže na konkrétní části světa. Před rokem 1950 se žádné přesné statistiky, pokud vím, povětšinou nevedli. Pokud se tedy uvádí, kolik lidí v té době na kterou nemoc umřelo a jak vysoká byla úmrtnost, jedná se o odhady, které nemusí být úplně přesné.
Američané si vedou statistiky o počtech případů a úmrtích na nemoci, kterým se dá přecházet očkováním, od roku 1950: https://www.cdc.gov/vaccines/pubs/pinkbook/downloads/appendices/e/reported-cases.pdf
Když se na data pořádně podíváte a vypočítáte si z nich úmrtnost na jednotlivé nemoci pro dané roky nebo daná období, zjistíte, že od roku 1950 až do současnosti úmrtnost na tetanus a černý kašel opravdu vykazuje sestupný trend a poměrně výrazně klesla. (v prvním případě z původních cca 70% na řekněme průměrně 13%, v druhém případě z téměř 1% na cca 0,05%) Zde je pokles pravděpodobně podmíněn antibiotiky a dostupností zdravotní péče (+ u tetanu možností podat antisérum a změnami v postupu při ošetřování ran). Nepochybuji, že mortalita začínala postupně klesat už někdy v 40tých, případně i 30tých letech, kdy se antibiotika pomalu začínala používat.
Naopak u záškrtu i přes neustálé zdokonalování antibiotik úmrtnost od roku 1950 nijak zvlášť neklesla. Stále kolísá někdy mezi 5-10%. (Za posledních 30 let už nelze pouze na základě statistik pro USA úmrtnost dost dobře odhadnout kvůli naprosto nepatrnému počtu případů.)
U paralytického polia v rámci posledních 30 let taky prakticky chybí údaje, neboť už se v Americe (ani v jiných zemích vyspělého světa) nevyskytuje. Jak je to v současném světě s úmrtností na polio asi moc nezjistíme, na v roce 2018 bylo celostvětově registrováno 33 nakažených. Ale předpokládaná mortalita se moc neliší od mortality v dřívějších dobách (5-10%), protože na dětskou obrnu žádný lék nemáme.
Totéž platí pro spalničky, zarděnky, příušnice i varicelu. Úmrtnost je stále stejná. U spalniček v USA cca 1%, u zbytku výrazně menší, ale celkem konstantní. V rámci epidemií, které v současnosti probíhají v Evropě, je dle měsíčních reportů od ECDC úmrtnost dokonce někde mezi 2-3%. Protože na viry tolik účinných léků není. K velkým pokrokům došlo v léčbě HIV a virových hepatitid, ale vymýšlením antivirotik na nemoci, kterým lze očkováním předcházet, se skoro nikdo nezabývá.
Co z toho vyplývá? Dle mého názoru se určitě nedá říct, že by nemoci, proti kterým se očkuje, dnes již nebyly hrozbou. Stále zůstávají závažné a efektivní léčba mnohdy chybí. I v případě tetanu, kde úmrtnost výrazně klesla, je 13% stále velmi mnoho. Kdyby tento rok onemocnělo v USA tetanem tolik lidí, co v roce 1950 (tedy cca 490), zemřelo by jich asi 64. Ale v roce 2016 (poslední rok, pro který jsou dostupné údaje) se jich nakazilo jen 34. Údaje o úmrtích zatím nejsou známy, ale dalo by se čekat, že to budou tak 4 lidi. To je oproti 64 o dost menší číslo. Vakcíny tedy dramatickým snížením počtu případů rozhodně vedli a stále vedou k záchraně mnoha životů, protože ani dnes nejsou úmrtnosti zanedbatelné, už vůbec ne na nule a pokud bychom očkovat přestali, velmi rychle by začali statisíce lidí na nemoci, proti kterým očkujeme, znovu umírat.
2.) Epidemie jiných nemocí
VymazatEpidemie cholery a moru tu nemáme proto, že se jedná o nemoci, které lze dobře ovlivnit hygienou. Cholera se přenáší vodou, případně kontaminovanými potravinami. Pokud sem přiletí nakažený turista, nikoho dalšího tu už nenakazí, protože máme zavedenou plně funkční kanalizaci a jeho fekálie se proto do naší pitné vody nedostanou. Rezervoárem moru jsou hlodavci a na člověka je přenosný skrz nakaženou blechu. Pokud zde tedy ve městech neběhají potkani a krysy a neskáčou blechy, mor nám nehrozní. Turista infikovaný morem zde taky pravděpodobně nikoho dalšího nenakazí. Jediná forma moru, která se šíří z člověka na člověka je tzv. plicní mor. Pakliže se člověk nakazil skrz bleší štípnutí (což je v dnešní době prakticky jediný způsob přenosu), vždy se u něj rozvine nejprve tzv. bubonický mor, který se z člověka na člověka nešíří. V tento moment už s největší pravděpodobností přijde do nemocnice, kde ho dají na izolaci a pokud u něj později propukne i plicní forma, nebude mít už možnost kohokoli nakazit. To, že by sem někdo přiletěl přímo s plicním morem, je krajně nepravděpodobné. Ročně jsou na světě zaznamenány maximálně stovky případů moru u lidí, u drtivé většině jde o bubonický mor.
Nemoci, proti kterým očkujeme, se naproti tomu hygienou příliš ovlivnit nedají. Spalničky, zarděnky, příušnice, záškrt, černý kašel, dětská obrna a HiB se přenášejí vzduchem a zde hygiena moc nic nezmůže. I mytí rukou sice dělá svoje, ale většina lidí se stejně nakazí skrz kapénku. Spory tetanu se nachází v půdě. Dostat je odtud zatím nijak neumíme a zraněním úplně předejít nejde, takže se jako jediná spolehlivá ochrana jeví vakcinace + případné postexpoziční podání imunoglobulinu a dezinfekce ran. Hepatitida B se šíří pohlavním stykem a krví, takže by teoreticky stačil kondom a sterilní jehly, ale u žádné z pohlavně přenosné nemoci toto příliš nefunguje.
S tuberkulózou je to složitější. Každopádně, v rozvojových zemích se stále plošně očkuje. Pro země, které dosáhly nízké prevalence onemocnění, WHO doporučilo plošné očkování zrušit a zaměřovat se jen na přesně definované rizikové skupiny, protože by při očkování celé populace mohly převažovat rizika nad benefity. Případy tuberkulózy se v ČR i nadále vyskytují (ačkoli jich v čase ubývá), každopádně, větším epidemiím konkrétně tuberkulózy v zemi, kde už je prevalence nízká, lze zabraňovat i jinými způsoby než očkováním. Na rozdíl od vysoce nakažlivých kapénkových infekcí, jako jsou spalničky nebo příušnice, je tuberkulóza mnohem méně infekční (ačkoli se taky přenáší vzduchem). Jeden TB pacient infikuje průměrně asi jen 1,7 dalších lidí. U spalniček je to 12-17 lidí. Proto příliš nehrozí, že by se v zemi s nízkou prevalencí, kde je zároveň málo HIV pozitivních, začala TB nekontrolovatelně šířit. Člověk se nakazí většinou až při dlouhodobém blízkém styku. Navíc lze počet sekundárně nakažených na jednoho člověka dále snižovat screeningem pro latentní TB (a následné přeléčení dříve, než aktivní tuberkulóza propukne), včasnou diagnostikou a okamžitou léčbou aktivní TB, izolací pacienta, identifikací a testováním kontaktů, včasným zahájením ART u HIV pozitivních atd. Pokud se podaří dosáhnout toho, že jeden nemocný nakazí maximálně 1 dalšího, což není ve vyspělém světě až tak nereálné, epidemie už nehrozí, jen občasný endemický výskyt.
3.) Kolektivní imunita
VymazatProto, abychom věděli, u kolika lidí vakcína zafungovala, není potřeba testovat každého člověka. Ještě předtím, než vůbec pustí vakcínu na trh, se provádí rozsáhlé klinické trielery, při kterých se porovnává počet nakažených danou infekcí mezi očkovanými a neočkovanými (popř. očkovanými jinou vakcínou). Na základě toho se pak vypočítá účinnost vakcíny. Do studií se vybírá reprezentativní vzorek populace a výsledek je tedy možno zobecnit na populaci celou. Samozřejmě takto nelze zjistit pokles účinnosti za 30 let. Ten se monitoruje až po uvedení vakcíny na trh. Dělají se taktéž sérologické průzkumy, kdy se vybere reprezentativní vzorek populace ve všech věkových kategoriích a následně jim změří protilátky. Takto zjistí, jaké procento lidí v dané věkové kategorii je zhruba séropozitivních.
Kolektivní imunita se samozřejmě opravdu nerovná proočkovanosti dětí. Musí se započíst i účinnost vakcíny, nejlépe pro každou věkovou kategorii zvlášť a lidé, kteří nemoc prodělali. V roce 2013 proběhl v ČR sérologický průzkum ohledně protilátek proti spalničkám a dalším nemocem (http://www.zuusti.cz/wp-content/uploads/2015/04/SP-2013-vnit%C5%99ek-do-TISKU.pdf). Když zprůměruju počet séropozitivních s ohledem na to, kolik bylo v které věkové kategorii v ČR v roce 2013 lidí, vychází mi nějakých 93%. Reálný počet imunních bude nejspíš vyšší, protože séronegativní není totéž co neimunní a určité nezanedbatelné procento lidí mělo hraniční hodnotu protilátek. Takže si myslím, že kolektivní imunita v roce 2013 95% dosahovat mohla. Nicméně už 93% je odhadováno jako dolní hranice, kdy se spalničky přestávají volně šířit. A lidé, kteří dostali vakcínu, ale přesto onemocní, jsou obvykle nemocní kratší dobu (tj. nakazí méně lidí), v konečném důsledku jsou méně infekční, než klasický případ spalniček a tedy postačí o trochu nižší treshold kolektivní imunity. (Proočkovanost MMR činila cca v roce 2013 99%). Chci-li zhruba odhadnout kolektivní imunitu pro rok 2017 (poslední rok, pro který je dostupný údaj o proočkovanosti), počítám se sérologickými údaji z roku 2013, rozložením počtu obyvatelstva dle věku pro rok 2017, vezmu v potaz, že proočkovanost činila zhruba 90% a počítám s tím, že u lidí do 30 let má vakcína účinnost 95%, vychází mě necelých 87%, což už je opravdu málo. Každopádně, pokud bych předpokládala proočkovanost 98%, vycházelo by mi stále jen cca 90%. Tato čísla nemusí být vůbec přesná a jedná se spíš o spodní odhad, už jen proto, že účinnost vakcíny u mladých bude nejspíš vyšší a spousta séronegativních bude i přesto imunních. Ale řekla bych, že za pár let už možná nepůjde dosáhnout kolektivní imunity 95% pouze udržováním proočkovanosti nad 95%. Protože imunních ubývá ve vyšších věkových kategoriích, kde dochází k vyvanutí a zároveň umírají přirozeně promořené ročníky. Takže bude asi namístě zavést přeočkování dospělých. Ale rozhodně nejde tvrdit, že by za současnou situaci mohlo spíš vyvanutí imunity než odmítání očkování. Je to souhra obojího, imunních ubývá i mezi malými dětmi, i mezi dospělými a řešit se musí oboje.
S očkováním dětí, které mají zrovna akutní infekci, samozřejmě nesouhlasím. Autoimunitní onemocnění by nemělo být kontraindikací vakcinace, některé typy imunodeficitu ano, ale nemyslím si, že by v současnosti bylo na světě o moc víc imunodeficitních dětí než v minulosti. Respektive ano, kvůli HIV, ale toho u nás zrovna moc není, a pokud už, tak u dospělých. HIV pozitivní dítě je v ČR naprostá rarita. Různá imunosupresiva nebo chemoterapie se taky obvykle týkají až o něco starších dětí nebo dospělých a vrozené imunodeficity jsou extrémně raritní. Každopádně imunodeficit se při vakcinaci zohledňovat musí, a pokud to někdo nedělá, pak je to samozřejmě chyba.
Vymazatnevím, jestli si uvědomujete (budu také vykat, omlouvám se za předchozí tykání) tu hlavní myšlenku, kterou jsem chtěl sdělit - že autismus jako takový považuji za záležitost neurodiverzity, tedy nevnímám ji jako poruchu :) Z tohoto pohledu pak přece ani nelze považovat očkování za příčinu autismu. Ale rozlišuji možnost vzniku zdravotních problémů, které způsobí, že třeba autista nebude schopen komunikovat, bude mít různé problémy, které by jinak nemusel. A to díky vlivu prostředí, například nějakých neurotoxinů, třeba i těch vakcín. Zná to hodně rodičů, tenhle regres, dokáží si uvědomit rozdíl před a potom. Přitom i třeba vnímali, že dítě už od narození nebylo "typické", ale tu změnu pak prostě nelze přehlédnout. Zde vy jste přesvědčena, že vakcíny jsou naprosto bezpečné, no já bych si s tím tak jistý nebyl. Je to téma asi na dlouho, odpovím později na tom blogu a možná ne na vše. Zatím bych aspoň k tomu Wakefieldovi - je úplně jedno jaký byl a co sledoval (je i část lékařů, která ho obhajuje), je řekněme i jedno, že jeho kolega, který se bránil soudní cestou, byl později rehabilitován, podstatné je, že brát tu studii jako nějaký důkaz a stavět na tomhle nějaké dokazování opaku je prostě velmi trapné a přitom se to stále děje jako hlavní "argument" důkazu, že obecně "očkování nezpůsobuje autismus". Pokud jde o tu velkou holandskou studií, tak právě většina těch dětí už očkována před MMR byla, a ve věku, kdy nepoznáte změnu chování a nějaké skryté změny zdravotního stavu k horšímu. No zde se opět dostáváme k tomu, co je porucha a co není. Je to spíš taková hra s informacemi - tady na jedné straně "padouch" Wakefield, tady my máme obrovské studie na statisících a milionech dětech. Dost lidem to asi stačí, no, v dnešní době už možná ani ne. Ono i ten pojem antivaxx je nesmysl, žádné takové "hnutí" neexistuje, většinou jsou to rodiče, kteří očkovali a dočkali se onoho nemilého překvapení regresu dítěte, a tak se bojí očkovat dál stejné nebo další dítě, a pak jsou to lidé, kteří znají někoho v okolí s touto zkušeností, a že jich přibývá. Pojem Antivaxx je eliminační nálepka, která má za cíl očernit všechny kdo o očkování pochybují, a dokonce se i jen snaží o sebemenší úpravu očkovacího kalendáře, má za cíl udělat z nich zločince v očích veřejnosti. https://www.tribune.cz/clanek/37057-kauza-wakefield-uz-dost-sireni-nepravd
OdpovědětVymazat
VymazatTo, že máte na mysli, že očkování může způsobovat zdravotní problémy, které následně vedou k regresu lidí s PAS, jsem pochopila až teď. Předtím mi to nedošlo, za to se omlouvám. Každopádně, ani pro to neexistuje žádný důkaz. Souvislost s chronickými střevními obtížemi, na které v původní studii poukazoval Wakefield, byla vyvrácena a ani souvislost mezi vakcinací a alergiemi astmatem apod. nebyla nikdy prokázána. Jediné závažné nežádoucí účinky prokazatelně spojené s vakcinací jsou Guillain-Barré Syndrom, ADEM, dočasný pokles krevních destiček , anafylaktický šok, případně febrilní křeče, vše extrémně raritní. (Pokud jsem na něco zapomněla, tak se omlouvám.) Nevím, co víc než studie na statisísích lidech bychom mohli chtít. Výzkum má myslím přece jen podstatně větší váhu než osobní zkušenost, protože ta může být subjektivní, hraje v ní velkou roli náhoda a člověk se může snadno dopouštět myšlenkových zkratek (včetně vzdělaných a inteligentních lidí). Rozhodně však nepopírám, že spousta lidí po očkování u svých dětí opravdu viděla regres. Věřím tomu. Časová souslednost však sama osobě k dokázání kauzality nestačí. Může se jednat opravdu jen o souhru okolností. (Regrese u dětí s PAS se obvykle objevuje právě v době kdy se vakcíny podávají.) Dále však existuje třeba tzv. Dravet syndrom, který propuká v kojeneckém věku a projevuje se epileptickými záchvaty a později i regresí ve vývoji. Většinou se má průběh tendenci zhoršovat při horečce, takže pokud dítě tento syndrom má, po očkování dostane horečku a následně se spustí první záchvat, popřípadě se začne zhoršovat celkový stav a docházet k regresi, může to být prostě tou horečkou. Taktéž různé abnormality v mitochondriálních enzymech mohou vést k vývojové regresi, vzácně dokonce s patrnými autistickými rysy, ale i zde se stav částo zhoršuje právě s horečkou.
Myslím že příčin může být mnoho. Stále toho spoustu neznáme. Ale myslím, že si mohu dovolit říct, že to vakcíny jako takové vzhledem k tomu, co ukazují již existujících studie, zkrátka nebudou. Ještě nabídnu jeden úhel pohledu, zde se však jedná o pouhé spekulace, proto ho prosím berte s velkou rezervu. V autistické komunitě se často mluví o něčem, čemu se říká autistic burnout, většinou v souvislosti se staršími dětmi nebo dospělými. Je v podstatě podobný jako klasický syndrom vyhoření, jen je generalizován na každou část vašeho života. Většinou ho doprovází únava, ztráta energie a neschopnost zvládat věci, které člověk předtím běžně zvládal. Autisté pak třeba dočasně ztrácí schopnost postarat se sami o sebe, uvařit si jídlo, dojít do práce, mluvit atd. A existuje názor, že regres v dětském věku možná není nic jiného než to, čemu se u dospělých říká burnout. Burnout je reakcí na dlouhodobé extrémní přetížení, který člověk v jeden moment přestane zvládat. Často následuje po velkým změnách (změna školy, stěhování) nebo těžkých životních situacích. A věk 1, 2, 3 let není zrovna nejlehčí období. Člověk si teprve zvyká na svět a musí se toho naučit víc, než kdykoli jindy za život. A cesta do nemocnice, kde je to úplně nové, čekárny plná lidí, očkování, pak k tomu třeba ještě horečka... To může být jedna z posledních kapek.
Opak se v návaznosti na Wakefieldovu studii začal dokazovat proto, že se dostala mezi lidi a ačkoli se o žádný důkaz jednat nemělo, domněnka stačila k tomu, aby se lidi začali bát. Takže bylo na místě tvrzení rychle vyvrátit, zvláště v případě něčeho, co může mít dalekosáhlý dopad na veřejné zdraví. Navíc, ve vědě je běžné, že pokud někdo přijde s určitou domněnkou, jiné vědecké tými se ji snaží dalšími studiemi potvrdit či vyvrátit. Moc nechápu, co je špatného na tom dokazovat v souvislosti s jeho prací opak.
Jinak vykání a tykání je mi jedno. Většinou lidem automaticky vykám, pokud je nějak blíž neznám, ale když mě někdo týká, vůbec mi to nevadí. :) A odpovědi se zpožděním taky nevadí, sama nestíhám odpovídat včas.