Každý život je hoden života
Upozornění a varování - Tento článek se zaobírá diskriminací vůči postiženým lidem a nenávistnými výroky cílenými proti autistické komunitě, včetně přání smrti.
Milí čtenáři, přicházím k vám s článkem, který nebude ani trochu veselý. Vlastně bude smutnější než veškeré texty o depresi, psychické bolesti, bude smutnější než popis sebevražedných myšlenek. Půjde o reakci na cosi, co dřímá v myslích některých lidí, bude o názorech, které by dle mého mínění neměly být ani vyřčeny.
Milí čtenáři, přicházím k vám s článkem, který nebude ani trochu veselý. Vlastně bude smutnější než veškeré texty o depresi, psychické bolesti, bude smutnější než popis sebevražedných myšlenek. Půjde o reakci na cosi, co dřímá v myslích některých lidí, bude o názorech, které by dle mého mínění neměly být ani vyřčeny.
Sedím tak u počítače a brouzdám
YouTubem. Sleduju videa, česká videa, o autismu a autistech, těch z nás,
kteří potřebují vysokou míru podpory, protože v životě samostatně fungovat
nedokážou. Mnohdy mají k poruše autistického spektra přidruženou mentální
retardaci, nebo se tak alespoň předpokládá. Ač je pravda, že se mi vůbec
nelíbí, jak jsou autisté v těchto videích prezentováni, jakým způsobem
jsou ony krátké filmy tvořeny a koncipovány, jakou zprávu do světa vysílají, přesto
přese všechno ponechám dnes tento v mých očích poměrně výrazný problém stranou
a budu mluvit o něčem jiném, o sekci komentářů, přesněji řečeno o tom,
co do ní lidé píší.
Mezi vzkazy vyjadřujícími lítost
vůči rodinám a dalšími texty, které se povětšinou dají alespoň do určité míry
číst, se najdou komentáře, při jejichž procházení mi naskakuje husí kůže, projíždí
mnou vlny vzteku a cloumají mnou hromady dalších emocí. Když na ně koukám, začnu se
třást a popadne mě pocit, že se nemohu pořádně nadechnout. Myšlenka v nich
obsažená je jediná, život lidí postižených tak jako autisté s potřebou velké
podpory není hoden života.
„Tohle je pseudohumanita, v takových
případech by se měla používat eutanazie.“ „Copak se něco takového nedá zjistit
ještě před narozením?“ „Tito lidé nemají život a nikdy ho mít nebudou.“ „Někdo
takový nikdo pro nikoho nic neudělá, nebude přínosem, svůj život si ani
neuvědomuje.“ „Je to hnus držet takové na živu.“ (…) To by byly parafrázované výroky našich spoluobčanů, publikované na internetu, v prostoru,
který mohou navštívit všichni, je tedy veřejný…
Co si o něčem takovém
pomyslet? Můj mozek zkrátka nedokáže pochopit, kde se tyto myšlenky v lidech
berou, jak může zdraví, očividně svéprávný člověk vyřknout, že by někoho klidně
nechal zabít jen kvůli jeho postižení. Dotyční zacházejí dokonce ještě mnohem
dál. Mají pocit, že by postiženému, v tomto případě autistovi, vlastně
dopřáli milosrdenství, kdyby ho zabili, protože by ho přece vysvobodili z jeho
utrpení, a ostatně by také ulevili všem okolo, rodině, příbuzným, známým,
státu, který na tyto lidi posílá příspěvky…
Lidé, vzpamatujme se. Vražda
není milosrdná. Možná by mohla být milosrdná v případě, kdyby nás
řekněme prakticky umírající člověk v příšerných bolestech, jenž si z nějakého
důvodu nemůže nebo nedokáže vzít život sám, prosil, abychom ho zabili. Ano, v tomto
případě by se snad dalo mluvit o milosrdné vraždě, jindy však ne. Není
nic milosrdného na tom zabít, nebo si přát smrt, člověka, o kterém jsme
usoudili, že jeho život nestojí za to žít, aniž by nám daná osoba sama řekla,
že se trápí, trpí, nebo žít nechce! Kdo nám vůbec dává právo předpokládat, že
je něčích život tak podřadný, nedůležitý, méněcenný a špatný, že by se ho bylo
lepší zbavit!?
Možná si řeknete, lidé na
internetu píší věci, které by jinak vůbec nevyslovily, mnohdy je tak ani
nemyslí, natož aby je měli tendenci uskutečňovat. A ano, já vlastně souhlasím,
na internetu, zvlášť v sekci komentářů, je každý hrdina. Koukněme se však
na to, co se stalo v roce 2016. Matka tehdy na podzim skočila spolu se
svým autistickým synem pod vlak, u nás, v České republice. Ze zahraničí pak přicházejí zprávy o vraždách,
popřípadě rozšířených sebevraždách autistů spáchaných jejich rodiči mnohem
častěji. Veřejností jsou často zlehčovány, tolerovány nebo dokonce omlouvány.
Kdo by se přece chtěl starat o takové dítě? To snad musí každý pochopit. Autisté jsou přeci nezvladatelní, agresivní a celkově z života stejně nic
nemají…
Pro mě jakožto pro člověka, který
je sám autistou, ač na druhém konci spektra, jsou názory podobného typu
nevýslovně urážející, odporné a nelidské. Postižení lidé nejsou horší lidé.
Autisté s naprosto chybějící samostatností, popřípadě s problémovým chováním
jsou vlastně autisté jako já, ačkoli se jejich schopnost fungovat v tomto světě
od té mojí výrazně liší. Pořád mají svoje autistické zájmy, něco tak krásného,
tak nádherného, že ani nevím, jak bych je měla neurotypikům (v užším slova
smyslu lidem bez poruchy autistického spektra) vysvětlit. Dost možná je
fascinují světla hrající si v oknech, proud tekoucí vody nebo minutová
ručička hodin. Ona fascinace jim přináší překrásné pocity, klid. Jejich duše
jsou čisté, neposkvrněné tímto světem, nevinné… Přáli byste snad smrt někomu
takovému?
Mnozí vidí pouze problémové,
agresivní chování. Věřte mi, když vám říkám, agresivita nikdy není
bezdůvodná. Jak to vím? Sama jsem někdy v meltdownech (autistických
záchvatech) agresivní, verbálně, vůči věcem, vůči sobě… Intenzita a četnost mých
záchvatů se od té jejich samozřejmě liší, princip je však stejný. Meltdowny se
dají předcházet, jejich počet je možné redukovat. Pokud by se někteří místo úvah
o tom, jak bezvýznamný a k ničemu život „problémových“ autistů je,
zamysleli nad příčinou jejich agresivity, možná by se jim povedlo agresivní
chování snížit třeba na polovinu.
Je jednoduché někoho odsoudit bez
jakýchkoli znalostí, zahodit v duchu jeho život jako zbytečnost. Složitějším úkolem se pak nejspíš jeví přemýšlet dřív, než promluvím, zjistit si
informace, než vyřknu úsudek. Zdá se být tak jednoduché přestat pro projevy
postižení vidět člověka…
Vím, že lidí, kteří by
přistoupili k něčemu tak hroznému, jako je vražda, se v konečném důsledku
najde velmi málo. I kdyby ovšem takový čin dokázal realizovat jediný člověk na
světě, i tak by to bylo víc, než je přijatelné. Samotný fakt, že lidi
napadají podobné myšlenky, ba co víc, skutečnost, že se za ně ani trochu
nestydí a s klidem je zveřejňují na internetu, popřípadě šíří mezi svými
známými, už to mi připadá děsivé, děsivé a smutné.
Pro všechny autisty na tomto
světě, váš život má cenu. Je stejně tak hodnotný, stejně tak důležitý, jako
život kohokoli jiného. My všichni sem patříme, máme zde své místo. Nikdo z nás
není pro tuto Zemi břemenem a je absolutně netolerovatelné, aby k nám tímto
způsobem někdo přistupoval. Nesmíme tolerovat
bezpráví, diskriminaci ani utlačování na základě hendikepu. Proti podobným
postojům třeba bojovat. Každý má právo na život. Každý život je hoden
života!
Doufám, že se dožiju doby, kdy
budou projevy nenávisti či přání smrti někomu druhému kvůli jeho postižení,
v naší společnosti netolerovatelné. Zatím v takové době nežiju. Musím
se tedy snažit, aby se něco změnilo. Všechny, kteří toto čtete prosím, snažte
se spolu se mnou. Snaha není zbytečná. Pokud nás bude dost, třeba se na světě něco
změní.
Děkuji ♥
OdpovědětVymazatNení za co. :)
VymazatMonousku,je mi lito,ze Te trapi nevhodne komentare o zivote autistu.Je osklive,ze se najde nekdo,kdo pochybuje o dulezitosti jakehokoliv lidskeho zivota.Kazdy lidsky tvor ma na teto planete misto a vyznam.Lekari bojujio kazdy lidsky zivot a nikdo nema pravo hodnotit kvalitu ziti i tech psychicky nemocnych lidi.Spolecnost by jim mela byt napomocna a snazit se kvalitu jejich zivota zprijemnovat.
VymazatAno, je to pravda. Nerozumím tomu, kde se v lidech tyto nározy berou, je to opravdu smutné. Systém hodnot určitých jedinců mi opravdu nedává sebemenší smysl...
VymazatJak jsem jiz psal - Na druhou stranu si lide neuvedomuji, ze lide s autismem maji velmi casto nadprumerne IQ a dokazi myslet velmi komplexne. Kde si nase vlada mysli ze se vzali nekteri hackeri?
OdpovědětVymazatKomplexni mysleni ovlada malokdo, za sebe uprimne povazuji tuto poruchu za nezmernou pomoc v nekterych situacich.
Mimochodem tohle muze byt vysvetleni proc u techto lidi (ti co odsuzuji) ztracim kontrolu nad sebou chci tem mrcham ublizit
A co delat s autistou, kdyz je matka snim 11let na vse sama, nekomunukujici,odmitajici cokoli delat a venku nezvladatelny a matka uz vynervovana a psychycky zhroucena. Ve staciinarech nas nevezmou.
OdpovědětVymazatBohužel Vám asi moc neporadím, protože přesně neznám vaši situaci. V rychlosti mě napadá třeba osobní asistence, ale jak říkám, nevím, jak jste na tom finančně, co všechno už jste vyzkoušeli... Pokud si asistenta po finanční stránce nemůžete dovolit, zkuste třeba sehnat dobrovolníky... Ráda bych Vám nějak pomohla. Chcete-li, můžete mě napsat na Facebook nebo na e-mailovou adresu: monika.malachova@gmail.com. Pokusím se třeba něco poradit nebo doporučit.
VymazatTak toto sa velmi zle citalo...ked si predstavim ze toto by si niekto myslel o mojich detoch...budu mat este len 4, ale kubko mal minuly tyzden svoj prvy koncert a matko zboznuje prirodu, hlavne stebot vtakov, vtedy sa uplne rozplyva...a ja si pripadam pri nich obycajna :) taketo skarede veci pisu ludia asi iba z nevedomosti, nevidia to krasne....a vedela by som toho napisat vela preco mne pripadaju ti mali cloviecikovia "velki" a uzasni...ale musim ist spat lebo dnes mi dali opat riadne zabrat :D
OdpovědětVymazatTaky si myslím, že takto hnusně píší lidé nejspíš z nevědomosti, nebo v to aspoň doufám. Domnívám se, že je na světě minimum těch, kteří by mohli takové věci myslet úplně vážně, takových, kteří jsou opravdu přesvědčeni, že hendikepovaní lidé ničí náš genetický fond, společnosti nijak neprospívají a neměli by existovat. Ale už to, že se jich zřejmě pár najde, je hrozné... Vaše děti jsou zcela jistě úžasné. Celý Váš komentář je vlastně hrozně krásný. Píšete o svých dětech tak hezky, že každý hned pozná, jak moc je máte ráda. :)
VymazatJinak, teď mi dochází, že jsem před článek měla napsat nějaký trigger warning, protože se opravdu jedná o téma, které může být mnoha lidem hodně nepříjemné. Ještě to udělám, sice trochu pozdě, ale lepší než nikdy.
To coho su schopni ludia je zobrazene v romane a filmé nabarvene place.
OdpovědětVymazat