Psychiatrická nemocnice tak trochu jinak - 7. díl: 6. týden
Milí čtenáři, po týdnu mě tu máte zpět, se zbrusu novým
článkem pojednávajícím o mém pobytu v psychiatrické nemocnici a výzkumném
centru NUDZ. Je 28. 3. To znamená jediné, jsem tu už celých 6 týdnů.
1. díl: Psychiatrická nemocnice tak trochu jinak - 1. díl: Příjem
2. díl: Psychiatrická nemocnice tak trochu jinak - 2. díl: 1. týden
3. díl: Psychiatrická nemocnice tak trochu jinak - 3. díl: 2. týden
4. díl: Psychiatrická nemocnice tak trochu jinak - 4. díl: 3. týden
5. díl: Psychiatrická nemocnice tak trochu jinak - 5. díl: 4. týden
6. díl: Psychiatrická nemocnice tak trochu jinak - 6. díl: 5. týden
Za posledních 7 dní se toho událo hodně. Ani nevím, kde
přesně začít. Snad bych měla nejdříve promluvit o své medikaci, kterou
mi počali měnit někdy před posledním víkendem, konkrétně mi pak snížili dávku
léku jménem valproát, který jsem brala skoro rok, který téměř po celou
tu dobu držel moji náladu v jakýchsi přijatelných mezích. Již během zmíněného
víkendu jsem cítila, že se cosi mění. Stejně jako v předchozích dnech jsem
stále zůstávala v depresi, přestávala jsem však pociťovat únavu, ba
co víc, energie mi přibývalo.
Od pátku do neděle jsem byla doma na propustce. V sobotu
jsem pak jela za svou mámou do práce. Je doktorka, radioložka. V ten
čas měla zrovna službu. Často za ní do služeb jezdívám, koukám se na rentgenové
snímky a scany z CTčka. Někdy si jen povídáme. Zpátky jsem cestovala
vlakem. Už při odchodu z nemocnice jsem se necítila dobře, vnímala jsem,
jak ve mně narůstá tenze, jak je můj organismus zahlcený, měla jsem pocit, že mi
praskne hlava, jakoby se mi přehříval mozek, srdce mi v hrudi tlouklo jako
zběsilé… Zkrátka jsem si přišla, jakoby mi nabíhal záchvat.
Na tomto místě bych měla nejspíše poznamenat, že mám kromě
bipolární poruchy také Aspergerův syndrom, poruchu autistického spektra.
Jsem tedy autista. Občas dostanu záchvat, v angličtině trefně
označovaný jako meltdown. Toto slovo by se dalo doslovně přeložit jako
roztavení jádra jaderného reaktoru. Zhruba tak se člověk, který daný stav
zažije, cítí. Máte pocit, že se všechno ve vaší hlavě hroutí. Zaplaví vás
nekontrolovatelné emoce, v mém případě příšerný vtek a úzkost. Nemůže
pořádně myslet, slova a věty se vám rozpadají, dříve než je vyslovíte. Svět
vidím jakoby v mlze, zvuky se zdají vzdálené. V hlavě mám černo,
nemohu téměř mluvit, chci jen křičet nebo skutečně křičím, třesu se, házím
věcmi, někdy si ubližuju, tak dlouho, dokud není všechno napětí, které vzniklo
z naprostého přehlcení, pryč.
Ten den, kdy jsem se vracela od mámi z práce, jsem
meltdown nakonec nedostala, ač jsem měla v jeden moment pocit, že budu
nejspíš muset z vlaku vystoupit. Následující den jsem se vracela zpátky do
NUDZ. Těsně před příjezdem mě zaplavila nezvykle dobrá nálada, která
trvala až do večera. Neměla jsem pocit, že by se jednalo o něco až tak
zvláštního, přesto jsem však vnímala, že mi myšlenky jedou hlavou rychleji než
obvykle. Zvýšenou energii a menší únavu jsem taky nemohla popřít.
Druhý den jsem se probudila podrážděná, naštvaná,
už od rána s hlavou přehlcenou emocemi. Na skupině, která se ten den
konala, jsem taky dostala po dlouhé době první meltdown.
Podobně se cítím stále. Každý den mám zatím jeden záchvat. V noci
spím místo svých obvyklých 9 hodin hodin zhruba 5. Každý den mi přibývá
energie. Po meltdownech, které mě za normálních okolností zcela vyčerpají, mám energie
pořád skoro stejné množství, přehlcení nezmizí, jen poněkud poklesne. Vadí mi
úplně všechno, vadí mi, že mě začali měnit medikaci 2 týdny před propuštěním,
vadí mi, že můj doktor mění názor ze dne na den, mám pocit, že se věci spíše
zhoršují a nemám tu chuť zůstávat. Nezdá se mi, že by doktoři věděli, co dělají…
Možná se pletu, ale připadá mi, že teď opravdu neví, co se mnou.
Jsem přesvědčená, že mi začíná mánie. Přesně takto
začínala před rokem v lednu. Co si myslí doktor netuším. Jenom doufám, že
pobyt tady neskončí něčím hodně, hodně špatným. A upřímně nevím, co pro to udělat.
Odkazy na předchozí díly
1. díl: Psychiatrická nemocnice tak trochu jinak - 1. díl: Příjem
2. díl: Psychiatrická nemocnice tak trochu jinak - 2. díl: 1. týden
3. díl: Psychiatrická nemocnice tak trochu jinak - 3. díl: 2. týden
4. díl: Psychiatrická nemocnice tak trochu jinak - 4. díl: 3. týden
5. díl: Psychiatrická nemocnice tak trochu jinak - 5. díl: 4. týden
6. díl: Psychiatrická nemocnice tak trochu jinak - 6. díl: 5. týden
Monulko,dekuji za dalsi tolik ocekavany clanek.Moc Ti preji,aby jsi zustala do trvaleho odjezdu klidna.Snaz se alespon trosku verit lekarum,ze vse ,co delali a delaji,delaji s dobrym umyslem,i kdyz se to tak nejevi.Moc bych si prala,abys prijela domu v pohode a ne tak preplnena energii jak pises.Zkus si vzpomenout .na prvni dny a tydny v NUDZ a mozna Te to castecne sklidni a vse se bude muset stabilizovat az doma za podpory ambulantni lecby.Diky za Tvuj otevreny dopis a moc si preji,aby i posledni tyden nebyl vyhrocen a byl trosku podobny tydnu prvnimu.Omlouvam se,pokud si reknes,ze nepremyslim.Myslim tomdobre,ale ne vzdy to tak vyzni.
OdpovědětVymazatMě nebylo dobře ani první týden, jinak bych sem nejezdila. A upřímně, ne, už nevěřím tomu, že bych odsud odešla v lepším stavu, než jsem přišla.
VymazatMonousku,reaguji na tvuj clanek i prvni komentar.Moc dobre vim,jak vazny je Tvuj zdravotni stav a co vse musis prozivat a jak trpis.Moc bych Ti prala,aby se konecne nasel nejaky empaticky psychiatr,ktery by byl ochoten Ti naslouchat,respektoval Tvoji inteligenti a veril,ze co mu rikas je Tvuj uprimny a strastiplny prozitek a dokazal z toho vseho stanovit spravnou diagnozu.Moc Ti preji,aby Te uz konecne nekdo vyslechl a na zaklade toho Te lecil a pri nastavovani leku mel stastnou volbu prinosnou ke zlepseni Tveho zavazneho zdravotniho stavu.
OdpovědětVymazatMilá Moniko, čtu Váš příběh z léčebny, je to velmi silné. Ráda bych Vám doporučila úžasného lékaře, který se opravdu věnuje velmi pacientům, je lidský ,má i dobré preference. Věřím, že Vám pomůže, jako mě . držte se . http://mudr-vaclav-ferus.zdravotniregistr.cz/
OdpovědětVymazatBože, děkuju. Teď mám pocit, že je to snad znamení. Potřebuju totiž změnit psychiatra. Ten můj mi nevyhovuje, přijde mi, že mu na pacientech nezáleží. A v případě nějaké krize je absolutně nedostupný. Za odkaz Vám velice děkuji.
Vymazat