Barva uvnitř

Zdravím vás, milí čtenáři. Nastal čas podělit se s vámi o můj příběh. Jak možná víte z dřívějších článků zde na blogu, strávila jsem zhruba 5 týdnů na psychiatrickém oddělení v Praze v Motole. Z článku O nás snad také tušíte, že jsem předtím, zhruba 2 měsíce, pobývala na psychiatrii v Brně, konkrétně pak v Bohunicích, pokaždé na dětském oddělení. Jaký byl však přesný důvod mé hospitalizace? Proč jsem nemocnici vůbec potřebovala? Jistými psychickými problémy trpím nejspíš téměř od narození. Po nástupu na střední školu se však začal můj duševní stav výrazně zhoršovat. Těžko říct, čím se tak stalo. Možná šlo jen o přirozený a kontinuální vývoj věcí. Vše mohla způsobit také zvýšená zátěž, kterou střední škola, zvláště pak gymnázium, přináší. Pravdou je, že jsem se jakožto patologický perfekcionista, učila tak moc, až to nebylo zdravé. Kvůli učení jsem si taktéž zcela narušila spánkový rytmus. Nezřídka se stávalo, že jsem šla spát po druhé hodině ranní, protože jsem měla pocit, že lá

Milý čtenáři, po dlouhé době vás vítám u dalšího informativního článku, který se bude zaobírat jednou z  poruch zpracování smyslových vjemů , konkrétně pak vestibulární hyposenzitivitou . Nejdřív ze všeho si udělejme jasno v tom, co onen termín vestibulární vlastně znamená. V jednom z předchozích článků nazvaném Smysly jsme si vysvětlili, že máme ve skutečnosti 7 základních smyslů namísto pouhých 5. Jedním z těchto 7 je i vestibulární systém. Ten je umístěn v našem vnitřním uchu a zodpovídá za vnímání pohybu našeho těla, pozice hlavy, rovnováhy a postoje v gravitačním poli. Většině lidí nedělá žádný problém informace z vestibulárního systému zpracovat a správně vyhodnotit. Někteří z nás však mají v této oblasti jisté problémy. Pokud náš mozek nezpracovává vestibulární vjemy správně, nabízejí se v podstatě 2 možnosti. Buď trpíme vestibulární hypersenzitivitou , o které jsme si povídali v předešlém článku, nebo vestibulární hyposenzitivitou, na kterou se zaměříme dnes. Nejprve si p

Zdravím vás všechny, milí čtenáři. Jsem zpět. Po asi měsíc a půl trvající neaktivitě se znovu vracím na náš blog. Jak jste se již dozvěděli od mé dobré kamarádky a spoluautorky tohoto blogu Christýnky, strávila jsem posledních několik týdnů v  psychiatrické klinice , konkrétně pak v Praze v Motole . Zde se mi doktoři snažili pomoct se zvládáním mé nemoci. Dostala jsem diagnózu a léky, které by mi měly pomáhat udržovat náladu v normálu. Co se oné diagnózy týče, abych byla přesná, vlastně jsem ji tak úplně nedostala, o tom si však povíme později. Každopádně, nakonec jsem z nemocnice odešla na reverz , tedy proti vůli lékařů, přestože se mi doktoři skutečně snažili poskytnout to nejlepší, co uměli. O tom, proč jsem psychiatrii opustila předčasně, bych s vámi ráda mluvila v některém ze svých budoucích článků. Od teď budu opět přispívat na náš blog. Chystám se pokračovat v odborných, či spíše populárně naučných, textech o nejrůznějších duševních nemocech, poruchách či odchylkách. D