Barva uvnitř

V minulém článku jsme si stručně charakterizovali poruchu zvanou dyslexie . Dnes na minulé téma volně navážeme další příbuznou poruchou, dysgrafií . Zatímco dyslektik má problém s vybavováním si zvuků jednotlivých hlásek, a následně pak se čtením, dysgrafik zase s obtížemi píše . Dysgrafici mají typicky narušenou jemnou motorikum , stejně ta jako jistou oblast v mozku zodpovědnou za převádění mluvené řeči do psané . Jinými slovy, dělá jim problémy zachytit a napsat slova. Jeden ze základních znaků dysgrafie je zkrátka a dobře škrabopis . JIní dysgrafici však mohou psát písmem připomínajícím kurzívu . Dělá jim též problém udržet řádek, psát všechny písmena stejně velká, nedělat mezi nimi přílišné nebo naopak příliš malé mezery, srovnat si text na papíře, nepřeskakovat z psacího do tiskacího písma atd.  Obvykle píší pomaleji než většina populace, v textu dělají častěji chyby, plus mají problémy dohromady přemýšlet a psát. Často nedokončí nebo vynechají slova či části slov a mají

Milí čtenáři, vítejte zpět na našem blogu. Dnes, jak už jsem předeslala minule, se dozvíte základní informace o dyslexii . Pojďme tedy na to! Dyslexie patří do skupiny specifických poruch učení. Primárně se projevuje jako porucha čtení , kdy má daný jedinec problém přiřazovat zvuky k jednotlivým písmenům abecedy a spojovat tyto zvuky do slov či větších celků, třeba i hlásek.  Na první problémy naráží dyslektik většinou již v 1. třídě ve škole, kde mu činí problém rozpoznávat písmenka abecedy, číst a hláskovat. Také obvykle disponuje menší slovní zásobou než jeho vrstevníci a obtížně se učí nová slova. Při čtení mohou dyslektici typicky prohazovat jednotlivé klásky, tedy přečíst například místo slova „ židle “ něco jako „ ždile “.   Každopádně je však důležité zdůraznit, že dyslexie neovlivňuje ani zdaleka jen čtení . Její nositelé mají také velmi často problém odlišit od sebe navzájem levou a pravou stanu, zapamatovat si fakta či čísla, psát, zorganizovat si čas nebo třeba por

Drazí čtenáři, opět vás zdravím na našem blogu. Jak už jsem mnohokrát předeslala, chystám se psát o jednotlivých psychických poruchách, odchylkách a v nakonec i nemocech; obeznámím vás s nimi, abyste o nich získali alespoň základní znalosti. Rozhodla jsem se, že v popisu nejrůznějších diagnóz budu postupovat od těch nejlehčích, nejméně vážných, až po ty zcela závažné. Na základě tohoto principu jsem tedy usoudila, že bude nejlepší začít psát o specifických poruchách učení. O co se vlastně jedná? Sousloví specifické poruchy učení zní možná dosti složitě, ve skutečnosti jde však o věc, s kterou se setkáváme dnes a denně a kterou většina z nás alespoň částečně zná. Konkrétně je pak řeč o dyslexii, dysgrafii, dysortografii, dyskalkulii, dyspinxii, dysmúzii a dyspraxii. Všechny tyto odchylky jsou asi z 90% způsobeny geny. Za zbylými 10% procenty se pak skrývá vliv vnějšího prostředí. Žádná z nich nenarušuje celkový intelekt jedince jí postiženého, pouze mu dělá jisté p

V minulém článku Bojíme se blázna?  jsme se dostali k tomu, že lidé můžou mít v sobě zakořeněný strach z psychiatrických léčeben, a že to je možná jeden z důvodů, proč mají psychické poruchy takovou špatnou pověst. Ať již se mnou souhlasíte, či nikoli, podívejme se na další možné důvody, možná pravděpodobnější než je tento. Ptala jsem se vás, co si představíte například pod pojmem psychopat. A na to bych chtěla dnes navázat. Někdo v plné restauraci vytáhne nůž a začne jím ohrožovat lidi kolem. "Je to šílenec!" Vykřikne někdo. Co tím ale myslí? Je samozřejmě možné, že dotyčný trpí nějakou nemocí. Může mít například halucinace. Jaká je ale pravděpodobnost? Denně se malí zlodějíčkové a lidé toužící získat peníze bez velké námahy pokoušejí o různé krádeže. Ale troufám si tvrdit že pokud někdo začne někoho jakkoli úmyslně ohrožovat, v 80% se nejedná o psychicky nemocného člověka. Abych vám trochu přiblížila důvody proč si toto troufám tvrdit, představím vám zajímavý p

Milí návštěvníci, opět vás vítáme na našem blogu.  V minulém článku s názvem Diagnóza , jsem slíbila, že se již brzy vrhnu do stručných popisů jednotlivých duševních problémů. Ještě předtím však považuju za důležité, seznámit vás alespoň se základy psychologického klasifikováním a členění všemožných nemocí. Vysvětlíme si tedy, co je to neuróza a psychóza. Také si ukážeme základní rozdíly mezi nimi, abyste se v dané problematice dobře zorientovali. Navýc si na obrázku pod textem ukážeme  jaké druhy psychických poruch můžeme vůbec mít. Začněme tedy rozdílem mezi neurózou a psychózou. Neuróza je zjednodušeně řečeno taková porucha, při níž si člověk uvědomuje, že je nemocný. Má zkrátka a dobře náhled na svou nemoc. Během psychózy naopak tento náhled ztrácíme, nejsme si vědomi reality, nebo vnímáme realitu jistě pokřiveným způsobem. Na rozdíl neuróz, které by se daly označit za běžné, je psychóza poměrně vzácným jevem. Je také ve většině případů vážnější, než-li neuróza.

Milý návštěvníci tohoto blogu, Přicházím k Vám s jistou nabídkou. Máte pocit, že s vaším duševním zdravím není vše tak úplně v pořádku? Nevíte, co vám vlastně je? Dali vám doktoři dignózu, o které pochybujete? Chtěli byste zjistit, jakou nemocí, poruchou či dodchylkou opravdu disponujete? Pokud jste na některé z těchto otázek odpověděli ano, neváhejte mě napsat. Ráda bych s vámi probrala vaše příznaky, abychom pak společně určili vaši diagnózu. V psychiatrických diagnózách se vyznám velmi dobře. Jako většina autistů, i já mám speciální zájmy, které zabírají většinu mého volného času. V mém případě jsou jím právě duševní poruchy, proto taky mohu tvrdit, že se v nich velmi dobře vyznám. Přestože je moje obsese kvůli mé momentální, ne zrovna dobré, mnohem mírnější a jakoby se z ní vytratil zájem, přesto všechno disponuju mnoha informacemi o duševním zdraví, které by vám mohly pomoct nebo poradit. Budete-li chtít cokoli konzultovat, napište mi na můj mail monika.m

Milí čtenáři, vítám vás u dalšího článku. Tentokrát se budeme bavit o diagnózách a diagnostickém procesu tak, jak probíhá v současné době. Jak se diagnostikují duševní problémy? Je diagnóza vůbec důležitá? Jak se navzájem liší diagnostická kritéria v jednotlivých státech? Jaké manuály pro určování duševních chorob vůbec máme? Začněme tedy od začátku. Jak už jsem zmínila v minulém článku, neexistuje žádný krevní či genetický test, který by nám řekl, jakou poruchou vlastně disponujeme. Proto se jako jediné možnosti pro získání diagnózy nabízí pozorování symptomů, rozebírání problémů s psychology či psychiatry, vyplňování testů… Tato situace je poměrně nešťastná, neboť existuje značně vysoká šance, že nám bude na první pokus, a možná i na dalších 5 pokusů, udělena špatná diagnóza. Přesto všechno silně věřím, že ona diagnostika nese nesmírně důležitou roly. Přitom vlastně ani tolik nesejde na tom, zda je jedná o sebe-diagnózu nebo o diagnózu klinickou. Proč si to myslím? Stavím na

Vítáme vás na nových stránkách, které jsme pro vás vytvořily. Omlouváme se za případné nepříjemnosti, které vám mohla způsobit tahle nenadálá změna. Ale považovaly jsme to s Mončou za nejlepší řešení, abychom vám usnadnily orientaci v našem blogu, kde se již nemusíte vyhýbat anglické verzi našich článků. Překládáme naše články do anglického jazyka, abychom oslovily co nejvíce lidí, pokud možno po celém světě. Tento blog bude psaný výhradně v češtině a bude věnovaný vám, obyvatelstvu naší České republiky. Děkujeme za pochopení a doufáme, že vás tahle změna neodradila od čtení našich dalších článků. Pokud máte jakýkoli dotaz nebo připomínku, neváhejte a napište nám komentář pod tento, nebo jiný z článků. Jsme tu pro vás.

V článku  Nemocný nebo nemocný  jsem lehce naťukla téma, které bych s vámi chtěla probrat. Jak vůbec vznikla ta odlišnost mezi člověkem, který má zlomenou nohu a člověkem, který trpí halucinacemi. Ale ještě než se do toho plně ponořím, chtěla bych vám vysvětlit, že nijak nevyvracím články Monči, ohledně cítění se nemocným. Pouze chci poukázat jak a proč někteří lidé reagují na to, když jim sdělíte, že jste byli diagnostikováni nějakou psychickou poruchou. Co si představíte pod pojmem psychopat, maniak, schizofrenik, pedofil? Pochybuji, že jste si představili krásného prince na bílém koni s kyticí růží... Ale proč vlastně ne? Vždyť jsou to lidé, jako každý jiný. Chodí, jedí, spí... Jen mají trochu jiné uvažování než většina ostatních... Ale to z nich nedělá zlé lidi... Proč se vlastně tyto pojmy spojují s něčím negativním? Pojďme se podívat trochu do minulosti. Začalo to už v pravěku. Lidé začínali být vyspělejší a začali o věcech víc přemýšlet, plánovat do budoucna. A snažili se p

Ve svých 15 letech jsem zjistila, že mám nejspíše autismus, konkrétně pak Aspergerův syndrom. Ten je obecně považován za „mírnější“ formu této poruchy, nebo spíše odchylky. Každopádně, v době, kdy jsem došla k zjištění, že budu s největší pravděpodobností Asperger, mě téma autismus fascinovalo a děsila mě představa, že jsem vlastně ten „jen trochu autista“. Chtěla jsem a stále chci být autistou naplno, ne jenom trochu, ne stát na hranici mezi neurotypickým a autistickým světem. Přeju si někam patřit na 100% . Proč o tom vlastně mluvím? Nakonec, o rok později, my skutečně diagnostikovaly Aspergerův syndrom a já si mohla být konečně jistá, že mezi autistickou komunitu náležím. Stále mě však děsí představy, že mám až trochu moc blízko k neurotypické části populace. Co je však důležité, autismus jsem si diagnostikovala sama. Samozřejmě jsem si neudělila odbornou diagnózu, ale právě onou sebe-diagnózou disponuji už od prázdnin 2015, kdy jsem začala intenzivně studovat práv

Zdavím vás všechny milé čtenáře. Následuje poslední z článků, který by se daly zařadit do jisté série. V podstatě navazuje na dva texty již dříve  sepsané, konkrétně tedy ty s názvem   Neurodiverzita   a  Paradigma neurodiverzity . V tomto, řekněme 3. díle, se zaměříme na to, jak použít paradigma neurodiverzity pro svůj prospěch a jak se tedy ubránit diskriminaci nebo alespoň diskriminaci zamezit. Pokud vám pojmy jako neurodiverzita nebo paradigma neurodiverzity nic neříkají, určitě si přečtěte moje předchozí články, které by vám měly vše podstatné osvětlit, a do čtení tohoto textu se vrhněte později.  Všichni jsme se již dozajista setkali s nějakou formou diskriminace, ač si toho třeba nejsme vědomi. Bohužel se jedná o velmi rozšířený fenomén. Lidé se navzájem odsuzují kvůli banalitám, jako je země původu nebo barva pleti. (Přesně to můžeme vidět v souvislosti s právě probíhající uprchlickou krizí.) Dále dochází k diskriminaci na základě pohlaví. Jste-li muž a přejete si

Jana si zlomila ruku. Napsala to Tomášovi na Messenger. Tomáš odpověděl: "Jé, to je mi líto, jak se ti to stalo, umím si představit, jak to musí bolet... Mám se za tebou stavit?" Zcela normální reakce, že? Možná přemýšlíte, kam tím mířím. Podívejte se na trošku jinou situaci. Jana byla diagnostikovaná se schizofrenií. Už delší dobu mívala vidiny a čím dál častěji ji přepadal pocit, že jí chce někdo ublížit. Napsala Tomášovi na Messenger... "Ahoj Tome, víš, jak jsem teď delší dobu nebyla ve své kůži? Už jsem konečně zjistila proč. Trpím schizofrenií, mohl bys mě prosím přijet navštívit? Jana." ... Tomáš odpoví: "Promiň Jano, ale myslím, že radši ne. Nic proti, ale schizofrenie? Vážně? To je přece takový to s rozpolcenou osobností, ne? To jako máš ty halucinace a můžeš klidně někoho ubodat, ne? Radši ne hele. Nechci riskovat. Měla by ses jít léčit! Nemůžu uvěřit, že tě nechají se s někým stýkat. Promiň, ale už mi nepiš." Zcela normální reakce, že? ...

Jak jistě všichni víme, na naší planetě se nacházejí lidé různých barev pleti, různé výšky a váhy, různých krevních skupin či různých sexuálních orientací. Stejně tak dobře existují i lidé s různými typy mozků. Každý z nás si v sobě nese zcela unikátní mozek, jedinečné nápady, pocity a myšlenky. Přesto je však možné rozdělit lidi podle fungování jejich hlav do určitých skupin. Osvětleme si celý tento kocept na analogii s barvou pleti. Existují černoši, jejichž kůže spíše připomíná hnědou, pak také ti, jež jsou úplně tmavý, přesto je však můžeme všechny zařadit do jisté kategorii, v tomto případě tedy do kategorie černochů. Co se našich mozků týče, situace je zcela totožná. Pokud fungujeme v rámci současné normy pro to, jak se fungovat má, jsem neurotypiky. Odlišujeme-li se však jakýmkoli způsobem, ať už se jedná o specifické či nespecificé poruchy učení, ADHD, autismus, některé z duševních nemocí či poruch osobnosti, zkrátka pokud jsme v nějakém směru jiní, nazýváme se n

Jak jistě všichni víme, na naší planetě se nacházejí lidé různých barev pleti, různé výšky a váhy, různých krevních skupin či různých sexuálních orientací. Stejně tak dobře existují i lidé s různými typy mozků. Každý z nás si v sobě nese zcela unikátní mozek, jedinečné nápady, pocity a myšlenky. Přesto je však možné rozdělit lidi podle fungování jejich hlav do určitých skupin. Osvětleme si celý tento kocept na analogii s barvou pleti. Existují černoši, jejichž kůže spíše připomíná hnědou, pak také ti, jež jsou úplně tmavý, přesto je však můžeme všechny zařadit do jisté kategorii, v tomto případě tedy do ketegorie černochů. Co se našich mozků týče, situace je zcela totožná. Pokud fungujeme v rámci současné normy pro to, jak se fungovat má, jsem neurotypiky. Odlišujeme-li se však jakýmkoli způsobem, ať už se jedná o specifické či nespecificé poruchy učení, ADHD, autismus, některé z duševních nemocí či poruch osobnosti, zkrátka pokud jsme v nějakém směru jiní, nazýváme se n

Zdravíme vás všechny na našem blogu. Rozhodly jsme se psát o duševních poruchách a vůbec o všem s tímto tématem spojeným. Důvodů k tomu je celá řada.  Prvním z nich je nejspíše fakt, že máme obě s duševními poruchami osobní, poměrně bohaté, zkušenosti. Rády bychom je s vámi sdílely, zprostředkovaly vám naše zážitky a nechali vás alespoň částečně nahlédnout do světa duševně nemocných lidí. Dále bychom velice rády veřejnost informovaly o tom, co to duševní poruchy vůbec jsou. Zdá se nám, že povědomí lidí v této oblasti, alespoň tedy zde, v České republice, není nijak vysoké. Našimi články, specificky zaměřenými na všechny možné duševní choroby, poruchy a odchylky, bychom tak chtěli zvýšit obecné povědomí v této oblasti. Můžete se těšit na stručné popisy mnoha psychiatrických diagnóz i komplexní série článků o vybraných nemocech i odlišnostech. Navíc se chceme pokusit zmenšit stigma, které se k duševním poruchám velmi silně váže. Rády bychom, kdybyste poznali, že duševně nemoc